Září 2011

K Santovi

30. září 2011 v 17:06 | Ururu
Já už dlouho vyhýbám se slovům,
slovům mířeným k bohům.
Proč mám provolávat jejich jména,
když nad něčím jsem udivena?
Proč mám je žádat o odpuštění,
když omylem dojdu ke smilnění?
A vůbec! Když jsou tak všemocní,
tak proč mi neřeknou,
kolik je a + b + y2?
A nejsou oni nemocní?
Myslím duševně.
Jsou!
Alespoň podle mě.

Nechali umřít andulku,
mou,
a přežít matikářku,
zlou.
Ona mi dává samý pětky,
nadává, když v sešitě mám lebky.

Jakoby to nebylo normální!
A prej mám vady v chování!
Některý lidi fakt nechápu.
Radš rozložím před sebou mapu.

Zpívám si veselou koledu,
už se těším, jak tam pojedu.
Mám tam vysněnej job,
šéfík není žádnej snob,
dobrý pracovní podmínky,
přání, dárky a vzpomínky.
Na e-bay si kupuju letenky,
kašlu na bohy názory a písemky!
Jsem tak chytrá! Jak dobře to kómu!
Budu elfem na severním pólu!


Death note

29. září 2011 v 21:17 | Hikki |  Hikkiho grafika

Grafika

28. září 2011 v 20:45 | Ururu



Jednorázovky

28. září 2011 v 20:40 | Ururu
*Počet znaků je vždy včetně mezer

Život není fér

Autor: Ururu
Obsah: Mírná frustrace a spoustu otázek. Co chce člověk od života?
Druh: Originální, Real, Psychologické, Zamyšlení
Rozsah: 1 992 znaků


Helga je magor


Autor: Ururu
Obsah: Helga to nemá jednoduché - moc přemýšlí.
Druh: Originální, Real, Zamyšlení, Komedie/Parodie
Rozsah: 4 656 znaků


Bullet for my Valentine

Autor: Ururu
Obsah: Meggie je zrazená, deprimovaná a její srdce chce pomstu. Dean je podvedený, smutný a nezná pravdu. Mellanie je mrcha. Minh je Meggiina nejlepší kamarádka a chce jí pomoct.
Druh: Originální, Soutěžní, Real, Depresivní, Drama, Tragédie
Rozsah: 10 183 znaků


Jak správně žít

Autor: Ururu
Obsah: Někdy si člověk uvědomí správnou věc až příliš pozdě a někdy se provinil natolik, že už mu není odpuštěno. Někdy člověk dlouho snáší špatné chování někoho, koho si chce udržet blízko sebe, protože nikoho jiného nemá a jednou už to nevydrží.
Druh: Originální, Real
Rozsah: 6 950 znaků


Můžu jít ven, mami?

Autor: Ururu
Obsah: "Mami, můžu jít ven?" Jak prostá otázka! Ale co když na prostou otázku, odpoví složitý rodič? Dočká se tázající své odpovědi po výslechu a výčitkách? Je to jen jedna otázka, a co všechno se člověk o sobě a jiných nedozví!
Druh: Originální, Real
Rozsah:4 976 znaků

Vysoký krevní tlak

Autor: Ururu
Obsah: Vysoký krevní tlak občas s člověkem trochu zamotá.
Druh: Originální, Real, Drabble
Rozsah: 1 182 znaků


What do I do?

Autor: Ururu
Obsah: Od líného začátku dne až k zoufání nad povinostmi kapitána blogerského týmu.
Druh: Originální, Real, Drabble
Rozsah: 4 810 znaků

Filozofické otázky

Autor: Ururu
Obsah: Několik zodpovězených i nezopovězených otázek o životě. Filozofické zamyšlení.
Druh: Originální, Real, Zamyšlení
Rozsah: 1 445 znaků

Až vyrostu, budu uklízečka

Autor: Ururu
Obsah: Deník holky, která se kvůli nepříznivým rodinným podmínkám přistěhuje k domelým příbuzným.
Chudák ani netuší, co je Betty zač. Ještěže má Adama a Sáru se strejdou.
Druh: Originální, Real
Rozsah: 14 599 znaků

Řetízek od špuntu do vany

Autor: Ururu
Obsah: Nejhorší na tom všem bylo, že jsem to věděla. Věděla jsem to už dávno. Věděla jsem, že mě miluje.
Druh: Originální, Real
Rozsah: 3 662 znaků

Revize

Autor: Mo
Obsah: Co se dá během pár měsíců udělat, zjistit a k čemu může jeden člověk dojít?
Druh: Originální, Real, Deník
Rozsah: 4 778 znaků

Nelegrační doba

Autor: Ururu
Obsah: Vtipálci neumírají, jen končí svou práci, protože dnešní doba není pro ně. Není zábavná.
Druh: Originální, Real, Drabble
Rozsah: 956 znaků


To ráno, kdy naposled snídal jsem s tebou

Autor: Ururu
Obsah: Zamiluješ se. Miluješ. Podvedeš. Trpíš. Dělíš se o bolest. Platíš. Uvědomuješ si. Nabodneš se ve sprchách na posranou trubku a seš v pr*eli.
Druh: Originální, Real
Rozsah: 4 510 znaků

Duny beznaděje

Autor: Sanji
Obsah: O lásce mezi rytířem a ženou, o lásce, která je do hrobu přivedla
Druh: Orinální, Fantasy, Drabble
Rozsah: 1 058 znaků

Tiše k cíli

Autor: Ururu
Obsah: Malá večerní zlodějská procházka.
Druh: Originální, Real, Drabble
Rozsah: 749 znaků

Nemám čas - Zámek

Autor: Ururu
Obsah: Poslední dobou nemám na nic čas, ale stala se mi taková
věcička se zámkem od školní skříňky... A ten zámek nebyl můj.
Druh: Originální, Real
Rozsah: 4 612 znaků

Kyberprase

Autor: Hikki
Obsah: Andy si povzdechl a natáhl k ní ruku. Spustila mu do ní přívěšek a on ho zavřel do své dlaně. Zavřel oči, zapnul šestý smysl. "Podívej, tahle hezká slečna tě od teď bude nosit tygříku. Nechceš jí udělat radost a usmát se pro ni trochu?"
"Wrau. To si piš, že chci." zavrčel tygr na přívěšku vnitřním hlasem a on cítil, jak se kov v jeho ruce rozpaluje a rychle zase chladne. Rozevřel ruku.
Druh: Originální, Fantasy/Real, Romantika
Rozsah: 16 684 znaků


Já - blázen, ona - neexistuje

Autor: Ururu
Obsah: Univerzální návod, jak se stát bláznem.
Poznámky: Vliv na tuto tvorbu měla knížka My děti ze stanice ZOO.
Druh: Originální, Real
Rozsah: 5 953 znaků


Poznámky ze školy

Autor: Mo
Obsah: Změnit rutinu života může i malinkatá změna.
Druh: Originální, Real
Rozsah: 2 741 znaků

Pralinky

Autor: Ururu
Obsah: Veroniku by podle všeho nejlépe vystihoval kaktus, a tak začal pochybovat, zda ji opravdu miluje, jak si už pátým rokem namlouvá.
Druh: Originální, Real
Rozsah: 11 391 znaků

Od veci

Pozor, povídka je ve slovenštině.
Autor: Mar-cell
Obsah: Poněkud nesouvislá, avšak velice kvalitní povídka, ve které se hlavní hrdinka za přiopilého stavu dostane do společnosti několika zvláštních osob.
Druh: Fanfikce (Naruto, Bleach, Bokusatsu Tenshi Dokuro-chan), Komedie
Upozornění: Svlékání
Rozsah: 7 348 znaků

Neúspěšně Malá dáma

Autor: Ururu
Obsah: Týna je obrazem dnešního typického problémového teenagera, jak ho vyobrazuje svět do mého podvědomí. Inspirováno jednou třináctiletou slečnou.
Druh: Originální, Real
Upozornění: --
Rozsah: 7 152 znaků

Nevidělas ho

Autor: Ururu
Obsah: Velmi jednoduše se stane to, že neuvidím něco, co je pro mě banalita, ale pro tebe absolutně zásadní. A všchno se rozsype.
Druh: Originální, Real, Drabble
Upozornění: --
Rozsah: 1 807 znaků

O cibuli

Autor: Ururu
Obsah: Cibule to jistí. Maminka to jistí. Jiříček má na víc... Ale mami! A já? Já taky?... To bych ti nikdy neřekla. Tobě ne... Aha, tak o mě to zase poslouchá Jiříček. Super.
Druh: Originální, Real, Drabble
Upozornění: --
Rozsah: 4 949 znaků

Porta Coeli


Autor: Mo
Obsah:
Druh: Originální, Real, Drabble
Upozornění: --
Rozsah: 2 346 znaků

Povídky

28. září 2011 v 20:34 | Ururu

Kapitolovky


*********

Jednorázovky

**********

Úvahy


Kapitolovky

28. září 2011 v 17:58 | Ururu

Slova


Autor: Mo
Kategorie: Originální
Postavy:

Upozornění:

Žánr:
Kapitoly: --/--
Obsah:
Kapitoly:



Život není fér

28. září 2011 v 17:23 | Ururu

Není to fér. Život není fér. Proč zrovna já? Proč ne? Proč se tím vůbec zabývám. Ještě měsíc a skončí to. Bude konec. KONEC.
Proč takové myšlenky? Nikdy nebudete vědět, jaké to je, protože jste to nikdy nezažili. Co vlastně? Co to plácám? Vlastně nic. Já jen… Věříte si? A věříte ostatním? Máte přátele? Nebojíte se?
Víte, šikana se objevuje ve filmech, ve článcích v časopisech a učebnicích, ale nikde se nepíše jaké to vlastně je. Z článku to nepochopíte. Nebudete vědět, co člověk, který je šikanovaný cítí, protože to nezažijete.
Máte sny?
Každý má sny. Ale jak jich dosáhnout? A proč jich dosahovat? Proč plnit sny? Vždyť jsou to sny! Sny se neplní, sny se sní!
Chcete vítězit?
Vítězství. První místo. Uznání. Potlesk. Sláva. Zapomenutí. Chcete zapomenutí? Nebo chcete na výsluní vydržet? Proč? Asi chcete, aby si vás někdo všiml a sestřelil vás. Jen proto, aby se chvíli ohřál na slunci a byl sestřelen někým jiným.
Věříte v Boha?
Bůh. Nechal by Bůh trpět nevinné? Nebo pikáme za hříchy jiných? Bůh odpouští. Pokud není Bůh, kdo tu vládne? Kdo nás chrání? Nevím. Ale vím, kdo mě zraňuje…
Prosazujete si vlastní názory a myšlenky?
A to se nebojíte, že vás někdo srazí ke dnu? Existuje jedno hezké japonské přísloví 'Hřebík, který vyčnívá, dostane kladivem'.
Copak má můj život menší hodnotu? Jsem podprůměrný člověk? A proč vůbec? A jaký je průměr?

Tohle všechno se mi pořád honí hlavou. Jako bych mluvila s někým, kdo je v mé hlavě, kdo mě pochopí. Ale to nechci! NE! Nechci…

Život není fér…



Prostě není…



Ale co se tím vyřeší? Co se stane? Co se změní? Co se mnou jen bude…

Mám bojovat? Ale bojím se prohry. Co když nezvítězím? Co když padnu a už se nezvednu?
Mám se bránit? Jak se můžu bránit osudu? Nemám na obranu dost díly, ani vůli nemám…
Mám někoho požádat o pomoc? Co když se mi vysměje? Nebo mě začne tyranizovat, nebo tak…
Mám odejít někam, kde mi bude líp? Kam? Jak? Nebude to útěk? Byl by útěk špatný?
Mám to dál snášet? Ale co když to už nezvládnu? Co když….


Má cenu žít….?

Moje "milá" sestřička

25. září 2011 v 10:33 | Dione&Ururu

Kolem hlavy prolítla mi sekera,
a může za to tahle šílená megera.
Ukazuji na mou drahou malou sestru,
kterou si můj ex kluk vzal za nevěstu.
Ona ječí a háže po mně, kde co najde,
v jejím řevu slyším slova "ať už pojde!".


Je úplně blbá, ona totiž neví,
že můj ex kluk je úplnej debil.
Je to její chyba, neměla si ho brát,
teď už nic nezmůže, jenom na mě řvát.
A toho, co po mně háže, nemusím se bát,
vždyť se ani netrefí, budu se jí smát.


Teď popadla knížku, teď nůžky,
papoušky a do chemie složky.
Ty složky byly její a papoušci taky,
Uvědomila si to a teď venku honíme ptáky.
A já jí ještě pomáhám! No nejsem skvělá sestra?
Jsem krásná, chytrá, světa znala a člen Cosa nostra.

Asi kvůli tomu na mě žárlí,
ale nemůžem být obě dokonalý.
Já jsem prostě její lepší sestra,
takovou nemá ani jeden člověk ze sta.
A která z nás ty ptáky chytila?
Není možný, abych já to nebyla.
O to víc je teď na mě naštvaná,
zlobí se, že sem jí vůbec pomáhala.

Já už nevím, co po mě vlastně chce,
pořád mele něco o sopce.
Pak změnila téma na fazole,
řekněme, že líp se dýchá i v dole.
Ona se totiž do mluvení vžila tak,
že jí z toho ve střevech stoupl tlak.
A tak bych se jí chtěla zbavit,
jen najít někoho, kdo ji může zbalit.
Metalista? Rocker? Hipík?
Hlavně, aby to byl profík!


Někdo, kdo by ju dokázal srovnat,
někdo, s kým se nemůže rovnat.
Kdo ji naučí mluvit smysluplně
a změní ji úplně,
aby to byla zase hodná sestřička,
moje milovaná, maličká.
Dřív totiž taková nebývala,
to až teď se jaksi pokazila.


Je jako rozbitá hračka,
jako báseň, jež někdo zmačká.
Jako rozsypané listiny,
jako zvadlé květiny.
Jako mladší sestra, jež si vezme mého ex,
a pak má dítě, protože podceňuje sex.
Rozmazlila toho spratka,
prodala bych ho na jatka.
Jsem však velmi hodná teta,
vydržím ještě dvě léta.


Za dva roky sestra slzy roní,
co by chtěla? Vždyť je celej po ní.
Chová se tak, jak se ona chovala,
měla být hodnější, teď by neplakala.
Že ho tak rozmazlila, není moje chyba,
nemůžu přece za to, že je tolik blbá.
Pomsta přišla sama a dobře jí tak,
ale kdyby chtěla, pomohla bych jí ňák.
Jako starší sestra bych jí měla pomoc dát,
ale když ona nechce, vždycky začne jenom řvát.


A tak šla jsem sehnat toho chlapa,
jenže k němu není žádná mapa,
ani rada, ani značka. Jen můj čich!
Pátrám, když tu vidím Budhistický mnich!
Otočím se a trtám rychle zpátky.
V Orsay později mezi šátky,
spatřím ho, jak z pohádky
se mi ten pohled zdá vystřižený,
je sám, nikde žádné jiné ženy.
Oslovím ho a jsem v háji,
bohové si se mnou hrají!
Jen se mi má mladší sestro směj,
že jedinej hezkej chlap je gej!


Však já najdu ňákýho jinýho -
anděla krásnýho a hodnýho.
Jestli vůbec může existovat,
nesmí se mi nikde schovat!
I kdybych měla celej vesmír prohledat
i když se mně budeš třeba smát,
že se mi to vůbec nedaří,
jednoho dne se to podaří.
A potom ti ukážu,
že taky něco dokážu.
Už to bude tak.
Vytřu ti tím zrak!


Číslo - Kapitola 4 - Gestikulace

23. září 2011 v 22:58 | Ururu


Čtvrtá kapitola je velice velice krátká a vychází dost pozdě, ale tenhle týden a hlavně tenhle den byl docela divoký, atak se to pokusím vynahradit kapitolou pátou, ve které se konečně něco stane.
_______________________________________________________________________________
Jsem dobrý detektiv, to ano. Jenže vlastní kancelář, na to nárok zřejmě nemám. Kdybych ji měl, tu kancelář, měl bych klid! Ale takhle se musím setkat a koexistovat se spoustou otravných existencí. Co existencí! Lidí! Fuj lidi!
Vejdu do chodby vedoucí k mému oddělení a svůj pracovní čip přitisknu ke snímači, aby se vědělo, že jsem přišel do práce. Vrátnice je prázdná. Žádný otrava u okénka nevysedává a nepožaduje, abych ho zdravil. Pokračuji chodbou stále rovně a rozjímám nad zbytečností těchto čipů, protože mou přítomnost mi bude moct, kdokoliv ze spolupracovníků, kdykoliv doložit. Dále ale docházím k úsudku, že lidem se nedá věřit a takhle je to jednoduší. Docházím tedy k závěru, že tyto čipy tak zbytečné nejsou, ale stále jsou strašně otravné. Dají se totiž velmi snadno ztratit. Z dálky mě osloví, ne, zařve na mě hluboký ženský hlas, který zasáhne mé sluchové ústrojí, jako Diúv blesk.
"Dobré ránečko, pane Detektive." Zvolá, a já jsem nucen se otočit, protože vím, že utéct nemůžu, navíc by to bylo zbabělé, i když jde o strašidlo takového ražení. Předstírat, že jsem neslyšel, no, to by bylo velmi nesnadné. Otočím se na Zombie, která se ke mně řítí a zatvářím se tak příjemně, jak jen v této chvíli dokážu. Asi se mi to moc nedaří, protože jsem byl dotázán, zdali mě něco nebolí. Ne, nebolí - naznačím nesouhlasným gestem vykonaným hlavou pohybem vpravo, vlevo, vpravo.
"Dobrý den, paní Wrightová." Odpovím slušně na souhlas a snažím se moc nedýchat ten mrtvolný odér, co se kolem ní rozléhá. Zombie se zachichotá. Její hlas přitom málem vysklí okenní tabulky v celé chodbě. No možná to byla jen má představivost, ale třeba se to jednou stane. Nebo ji prostě jen nesnáším, jako jiné lidi.
"Ještě slečna." Pronese hlasem, který by se zřejmě hodil k nějaké koketní obryni. I když SLEČNA Wrightová je docela malá. Malá, hubená, vrásčitá, pětačtyřicetiletá žena, která si myslí, že když je stále ještě SLEČNA, je to něco obdivuhodného nebo dokonce úctyhodného. No jo, blondýna.
"Máte nový případ, viďte?" Vyzvídá. Pomlouvá s vrátnou, nic jí neunikne. Všechny ženský jsou stejný, to mi věřte!
"Ano." Odpovím stroze. Ještě jsem neviděl zprávu lékaře, takže nemohu vyvozovat žádné závěry. Jdeme chodbou kolem několika dveří, za nimiž sídlí ti šťastlivci, co mají své kanceláře sami pro sebe. Ale většina z nich tam spíše sádlí. Přesně jako ten policista u případu včera v noci. Zrychlím krok a Zombie Wrightová musí popobíhat, aby mě stíhala. Už jsem zmínil, proč jí říkám zombie? Ne? No ona má tak vrásčitý obličej, že jako zombie vypadá. A hlavně používá takovou spoustu parfémů, že i jako Zombie smrdí. Jako Zombie, co stovky let ležela pod zemí.
"A už znáte jméno oběti? Slyšela jsem, že se to stalo u toho pána, co má syna delikventa. U toho… jak se jenom jmenoval? Něco jako Holmban… nebo Holman?" Nechal jsem ji rozjímat a vklouzl jsem do dveří kanceláře SDÍLENÉ se třemi dalšími detektivy a mým šéfem, vyučeným automechanikem. Ironie, co?
K mé smůle se tu již tři čtvrtiny mých společníků nachází a jejich pohledy strženy mým směrem hned po tom, co jsem sem vpadl a rychle zabouchl dveře. Kývnu hlavou na pozdrav a všichni se vrátí k předešlé činnosti.
Na mém stole zahlédnu ošklivou modrou složku. Zpráva. Zpráva od Stana. O oběti.

Teorie Černých děr

20. září 2011 v 17:18 | Dione

Kosmonaut letěl středem vesmíru,
když v tom narazil na černou díru.
Kochal se tím pohledem, chtěl se jí dotknout,
černá díra ho však chtěla spolknout.
Neuvěřitelná gravitace a jeho touha
přitahovali ho k ní a naráz ouha -
horizontem událostí proletěl hned,
tu strašnou podívanou viděl celý svět.


Nejhorší na černé díře je,
jak časoprostor deformuje,
že když do ní vletíš,
na okamžik svou budoucnost vidíš,
jenže ta není zrovna milá...
Kosmonaut sleduje, jak umírá.


Okolní hvězdy se začaly bát,
že i jim se má toto brzy stát.
Jiné na to s nadšením koukaly,
obdiv ke starší sestře neskrývaly.
Těšily se, že jednou budou taky takový -
polykat kosmonauty a rakety kovový.
Jednoho dne se zhroutily do sebe
a černých děr bylo naráz plný nebe.
Kdejakej kosmonaut život svůj tam ztratil,
když v tom se hvězdám jejich plán zhatil!


Silnější sežraly ty slabší,
až tam zůstaly jen ty nejhmotnější.
Vesmírný souboj byl tak napínavý...
Který černý kotouč je ten vyvolený?


Poslední dvě na sebe útočí,
pod nesmírnou gravitací na rub se otočí!
Z černých děr se tak staly bílé,
což je pro přeživší kosmonauty milé,
že se nemusí o svůj život tolik bát
a především mají zas co objevovat!