Číslo - Kapitola 1 - Jan

2. září 2011 v 18:08 | Ururu

První kapitola mojí nové povídky. Další bude asi za hodně dlouho, ale uvidíme Mrkající. U kapitolovek většinou nevydržím, ale pokusím se to tentokrát porušit a dopsat tohle až do konce! Úžasný
Příjemné počtení! Usmívající se


____________________________________________________
Jan [:džan:]





Bylo to tu zase. Temnota. Všude kolem temnota, prázdno. Ticho. Ticho mě přivádělo k šílenství. Ale TO tady bylo. Bylo to tu. Existovalo to. Můj tep se zrychlil. Proč to vždycky dopadne stejně? Proč je tu TO vždycky, když se tohle stane? Nechápu to. Je to nějaký podpis zloděje? Vraha? Démona? NE! BLBOST! Démoni jsou jenom výmysl těch pánbíčkářů. Vymýšlí si hlouposti, protože nemají nic na práci. Jen se modlí ke svému Bohu, který taky neexistuje. Sakra!

Proč se to stalo? Proč se to stalo? Proč se stalo přesně, to co předpověděl?


"Detektive?" Ode dveří se ozval hluboký hlas policisty. Tihle lidi vůbec netuší, o co tu jde.

"Jo?" Odpovím klidně, ale rozhodně se tak necítím. Měl jsem být herec. Otočím se k policistovi. Změřím si ho pohledem. Je na něm vidět, že je kancelářská krysa. Obtloustlý chlapík, vrásky od smíchu a na košili flek od kečupu. Ve tváři teď měl vyděšený výraz. A taky znechucený. Nedivím se. Kdys jsem byl nováček, byl jsem na tom stejně. Ta krev všude neudělá nikomu dobře. Ale zvyk je zvyk. No, asi nebude večeřet. Jenom mu to prospěje.

"P-pane detektive, co se tu stalo?" Vydá ze sebe s velkými obtížemi. Zdá se, že se mu navaluje z toho zápachu. Mrtvoly zkrátka moc nevoní! V tomhle stavu, kdy se nedá poznat, jestli je to jeden nebo víc lidí, nebo jestli je to jenom člověk a nebo jestli je to vůbec člověk, to by se nelíbilo nikomu. Holt zvyk je zvyk.

"Mám svou teorii." Podívám se na veliké okno přede mnou. Je to spíš skleněná zeď. Obrovské okno. Venku je tma. Svítí měsíc. Protože je celé okno od krve, tak skrz něj vypadá měsíc, jako by byl rudý. Vytáhnu z kapsy krabičku cigaret a otočím se ke dveřím. Chystám se projít okolo toho chlapíka. Nemá zdravou barvu. Zastavím se. Teď jsem si vzpomněl…

"Zajděte za lékařem." Nařídím mu. Pak chci pokračovat. Musím si udělat svůj zápis, jako to dělám vždy v takových případech a taky napsat zprávu a podat hlášení. Mám toho moc. Asi se na to vybodnu.


"To je dobrý. Je mi dobře." Odpoví. Nepochopil můj rozkaz. Na něm mi tolik nezáleží. Není v ohrožení života.

"Je mi fuk, jak vám je. Potřebujeme udělat pitvu." Podívám se po místnosti. Pitva už byla hotová. Všude se válely orgány, kosti a jiné útržky lidského těla. Možná tam bylo i něco jiného a to měl zjistit doktor. "Ať přijde doktor a pak ať mi pošle zprávu."


S cigaretou pokračuji v cestě. Ten polda asi nebyl tak v pohodě, jak tvrdil. S nechutnými zvuky zničil záhon lilií. K těmhle kytkám mám kladný vztah. Ale on. Takový lidi by neměli lézt do společnosti.

Zakroutím hlavou nad tou ubohostí. Jsme přece jen lidi. Ale někteří jedinci nás ponižují až příliš. Zvednu hlavu k obloze. Odklepnu cigaretu o zídku, kterou míjím. Měsíc má odsud normální barvu. Rozhlédnu se. Vidím, jak doktor vystupuje z auta, stříbrné dodávky. Ještě neví, co ho čeká. Všiml si mě. Kývnu hlavou na pozdrav a on mi s úsměvem zamává. Optimista. Beze změny výrazu ke mně přiběhne.

"Zdravím Jane!" Nesnáším, když mě někdo oslovuje křestním jménem a on to ví.

Nechám to bez poznámky. Protentokrát. Popotáhnu kouř z cigarety a fouknu mu ho přímo do tváře. Rozkašle se. Je nekuřák. A taky vegetarián, žije, jak nejzdravěji dokáže, je společenský, pořád se směje a pracuje jenom s mrtvolama. Nepochopitelné.

"No tak Jane! Proč mi to děláš?" Pořád se usmívá a pokašlává. Povytáhnu jedno obočí. Tuší, že mu neodpovím. Je o půl hlavy menší než já. Jeho vlasy jsou velmi světle hnědé, místy prošedivělé, což jeho věku neodpovídá. Za to nese zásluhy práce. Má veselé modré oči, a když se usmívá, zavírá je. Idiot. Jednou ho někdo flákne a on si ani nevšimne kdo. Je opakem mě.

Nejsem příliš optimistický, nerad mluvím s lidmi. Kdo by se usmíval na oběti zločinů? Já teda určitě ne. Žiju sám, pokud nepočítáte podvyživenou laboratorní myš, a vyhovuje mi to. Ale on je jiný. Tak jiný, jak jen může být.

"Snad přijdeš nato, co to bylo." Nechám jeho otázku nezodpovězenou. Ve tváři se mu mihne zmatený výraz. Netuší, že ho tam čeká lidská marmeláda.

"Co to bylo? Jako, co toho člověka zabilo?" Nepochopil mě. Ale nedivím se, neměl dostatek informací. Nevadí. Brzo zjistí, co jsem myslel.

Zakroutím hlavou ve znamení nesouhlasu a mávnu rukou na rozloučenou. Odcházím.

"Měj se, Jane!" Křikne za mnou koroner, některý lidi mám prostě přečtený. Až jenom najde svou práci, ten smích ho přejde.


Dojdu k autu a prošmátrám kapsy. Žvýkačka, pár mincí, cvaklá jízdenka, prezervativ, ibalgin… klíče nikde.

"Sakra!" Asi jsem je zapomněl v tom baru, co mě z něj odvolali na místo činu. Nemá cenu se nad něčím takovým rozčilovat, ikdyž je to lidské a absolutně přirozené. Přehnané emoce ke mně nesedí. Otočím se a pokračuju v příliš známé cestě k baru s názvem "Číslo". Nikdo nemá tušení, proč se ten bar jmenuje takhle, ale asi to nikdo moc neřeší. Je to hnusnej zaplivanej pajzl, kde se slízají pitomci, nadšenci, dealeři, prostitutky a podobná havěť. Ale dají se tam koupit informace a to se pro výkon mého povolání hodí.

Než přejdu ulici, automaticky se rozhlédnu. Ne, že by v tuhle dobu něco jezdilo, to fakt ne.


Kolem zeleno-modrého neonového nápisu létají mouchy, můry, komáři a kdo ví, co ještě. S odpudivým výrazem shlédnu plné popelnice, které k podniku patří. Hnus. Vážně.

Projdu kolem výlohy, ve které jsou vystaveny prázdné láhve od kdovíjakého alkoholu a fotky striptérek. Jako by tam nějaký měly. Myslím ty striptérky, lahví tam je spousta.


Udělám krok ke dveřím. Nějaký sprejer se na ně čerstvě podepsal přes svého předchůdce. Zakroutím hlavou. Někdo tohle považuje za umění. To vážně nechápu. Kdyby to viděl Picasso! Další krok a už jsem u dveří. Zmáčknu kliku.

_______________________________________

Vypadá to, že je toho strašně málo! Ve wordu je to stránka a půl! Křičící
Ale co naděláme, že? Smějící se
Jak se líbila první kapitola? Povězte mi všechno! Dobrý i špatný věci! Ururu to nezabije, Ururu to posílí! MrkajícíSmějící se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pan ČíšTník pan ČíšTník | 2. září 2011 v 19:55 | Reagovat

inu... Ururu k tobe mi sedi vic srandovni povidky :D :p ale jinak pekny :) :)

2 hana hana | 2. září 2011 v 21:34 | Reagovat

Docela dobrý, líbí se mi hlavně ten pojem "lidská marmeláda". Bude i pokračování o tom, kdo je vrah?

3 Hikki Hikki | 7. září 2011 v 22:50 | Reagovat

No to už jsem někde četl.. to jsi mi kdysi posílala, že? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama