Bullet for my Valentine

22. října 2011 v 14:55 | Ururu
Trochu se to minulo s Valentýnem, ale je to do soutěže pro Ryuu-oneechan =3

________________________________________________________________________________________________

"Pitomec!", křikla a bodla. "Idiot." Následovalo a znovu zabodla špendlík. "Kretén!" Woo-doo panenka měla stále stejný výraz. "Tupec!". Na probodanou panenku dopadla slza. "Zabedněnec." Zlomil se jí hlas. Špendlík byl stále zabodnutý do usmívající se panenky v místě, kde mělo být srdce. Místnost teď naplňovaly plačtivé vzlyky. Bylo čtrnáctého února. Svatý Valentýn měl svátek. Byl svátek zamilovaných. Den vyznání. Den radosti. A on to podělal. Zatraceně!

Patnáctý únor přišel po nekonečném čtrnáctém, kdy Meggie jen seděla ve svém pokoji, bodala do panenky, nadávala a brečela. Měla zarudlé oči a ignorovala posměšné i soucitné pohledy všech, kolem kterých prošla. Věřila ve Woo-Doo? Ne, to vážně ne. Ale trochu se jí po tom bodání ulevilo. Ale jen trochu. A to nestačilo.

"Deane!" Blondýnka prohopkala do třídy na vysokých podpadcích. Při každém kroku se jí smýkla noha. Přes nalepovací řasy skoro neviděla na cestu, ale svůj cíl našla. Dean. Černé vlasy, černé oblečení, piercing ve rtu, kolem očí černé linky. Jak hrozně se k sobě nehodili! Pohodila vlnou a doklopýtala k němu.

"Meggie, ahoj! Jak je?" Meggie se na Minh otočila. Odpověď byla zřejmá i beze slov. "On to vážně udělal! Ten parchant!" V hlase vztek a v očích bolest. Meggie ukápla slza, kterou se marně snažila zadržet. Minh ji objala. A Meggie už neudržela ani jednu slzu.

"Mell, co potřebuješ?" Zeptal se Dean blondýnky a ono zkrabatila čelo. To oslovení ji iritovalo. "Deane, kolikrát ti mám říkat, že to oslovení nesnáším! Začala tak říkat ta strašná Meanfordová a teď i ty! To je k zlosti!" Stěžovala si. Když řekla "Meanfordová", Deanův pohled posmutněl a stočil oči k zemi. Ale rychle se zase vrátil do normálu, takže si toho Mellanie nevšimla. "Promiň, Mell -anie. Co teda potřebuješ?" Málem jí tak zase řekl. Zvyku se člověk nezbaví tak snadno.

"Pojď do třídy, Minh. Už je to v pohodě, jenom ať nepřijdeme pozdě." Meggie a Minh postupovali chodbou ke své třídě. Minh šla první s výrazem bojovníka, rozhodnutá svou kamarádku bránit před každým zlým pohledem, slovem nebo zjevem. Zastavila Meg před třídou s tím, že se koukne, jestli je vzduch čistej. Meg se usmála. Minh jí vždycky zvedla náladu, od toho jsou kamarádi. Ti nejlepší kamarádi.

"Co kdybychom si po škole zašli do cukrárny?" Mellanie si sedla na Deanovu lavici a vysílala k němu svůj nacvičený televizní úsměv. "Jo, jasně. Proč ne." Jeho hlas byl smutný. Jeho výraz byl smutný. Jeho myšlenky byly smutné a rozhodně byly jinde než ve třídě nebo u cukrárny. "A pozveš mě?" Mellanie nahodila výraz, o kterém si myslela, že je svůdný. A všichni ji u toho názoru nechali. To, že se Dean cítí pod psa, bylo mimo její radar, nevšimla. Nebo jí to bylo fuk?

"Minh, nemáš kapesník?" Zeptala se Meggie po posazení do lavice se svou věrnou kamarádkou. Samozřejmě seděli spolu. Minh hrábla do tašky a vytáhla barevnou taštičku, ze které vytáhla balíček papírových kapesníků.
"Nebreč, Meggie, on za to ani nestojí." Snaží se zažehnat další slzy. Když se ale otočí ke kamarádce, zjistí, že nebrečí.
"Potřebuju se jenom vysmrkat…"


"Mellanie?" Dean pozoroval desku stolu. Nechtěl tomu věřit, ale asi to byla pravda. Sam se kolem Meg motal už pěkně dlouho a tak mu asi přece jenom nakonec podlehla. "Vážně je to pravda?"
"Jasně! A už o tom nemluv, chodíš se mnou ne?" Naštvala se. Seskočila z lavice, otočila se na Deana, který se jí konečně podíval do obličeje. Jeho výraz byl stále plný smutku.
"Jdu do třídy. Měj se zlato!" Oznámila. Pak se ještě vrátila, vycenila zuby (usmála se) a řekla: "Ještě pusu, brouku." Dean její přání splnil, i když s jistou nevolí. Mellanie nakonec odklopýtala.


"Meggie, pozor! Letí sem rachejtle!" Oznámila Minh svojí kamarádce a stoupla si před ní, aby ji Mellanie, řečená Rachejtle, neviděla. Drobná Vietnamka svou kamarádku ani skrývat nemusela, Mellanie ji totiž ignorovala. Nesla se třídou jako královna. Pohazovala vlasy, rozdávala úsměvy a při každém kroku se jí málem smýkla noha. Kdo by se ale divil, když měla nejmíň dvanácti centimetrové podpatky. Meggie si nad tím povzdechla. Ještě nedávno tu blonďatou krávu litovala.


"Brý ránko, kámo!" Pozdravil Deana James. Hodil si tašku na lavici a hrnul se ke kamarádovi. Na tváři mu hrál úsměv, jako by ho před chvílí něco velmi pobavilo. Dean jen kývl na pozdrav a hlavu zase svěsil k zemi. Měl špatné svědomí a trápila ho nejistota.
"Sem právě zaslech, že prej to táhneš s melounama. Kecy, co?" Prohodil James a použil přezdívku, kterou si Mellanie získala, jak díky svému hrudníka, tak díky bohatým rodičům. Neměl ji rád.
"Jo, táhnu." Přitakal Dean s hlavou stále svěšenou. Pohled na kamaráda vrhl až, když přes celou třídu zakřičel "Cože?!" a třeštil na Deana oči. Nemohl to pochopit. Vždyť ještě včera Dean chodil s Meggie, kterou mu jako dobrý kamarád s dobrým vkusem schválil. A najednou to táhne s největší krávou na škole? Co je tohle za fór? Žádal od svého Emo kamaráda vysvětlení a taky se mu ho dostalo.
"Meggie mi zahejbala a Mell mi o tom řekla." Prohodil. Než se James stačil zeptat, proč té štětce věřil, podal mu fotku, kterou získal od Mell jako důkaz.

"Jéé! Slečna, co dostala kopačky! A jaký má uplakaný očička." Posmívala se blondýna. Meggie se ji snažila ignorovat. Doufala, že ta fúrie nakonec odlítne. Smát se cizímu neštěstí, to by jí šlo.
"Já se divím, že se s tebou vůbec dal dohromady. Jdi taková moc tuctová, nemáš vkus, pořád jenom píšeš ty svoje básničky. Seš taková divná." Uvažovala Mellanie. Neměla Meggie v lásce, protože jí sebrala Deana. Dean byl vždycky nechtěnější kluk na škole. A měl rád Meggie. Meggie, který byla vždycky malá šedá myška. Mellanie, která byla na škole nejhezčí, ale určitě ne nejoblíbenější, to hrozně štvalo a teď to Meggie dala pěkně sežrat. "Když se nad tím tak zamyslím, tak možná nejsi tak tuctová, spíš jsi podprůměrná. Nijak zvlášť inteligentní taky nejsi. Měla by ses občas namalovat, aby ses líbila alespoň nějakým laserům…" Meggie chtěla být klidná, ale nešlo to. Ta holka ji tak nehorázně iritovala! A jak si myslela, že je nejlepší a nad všema vyčnívá a září! Kráva.
"A proč si myslíš, že jsi lepší než já?!" Křikla Meggie, když jí ruply nervy. Mellanie se na chvíli zarazila, protože jí Meggie nečekaně skočila do řeči. Pak se ale ušklíbla. "Protože se mnou Dean chodí a s tebou se kvůli tomu rozešel." Povýšeně si odfrkla a odpochodovala. Co chtěla, získala. Meggie jen nevěřícně zírala na její záda. Dean se s ní rozešel kvůli téhle šlapce? To ne! NE!
Hodila si batoh na rameno a vyběhla ze třídy. Minh ji pozorovala. Ani ji nevolala zpátky, věděla, že by se neotočila. Až přijde učitel, řekne, že Meggie se udělalo nevolno, a tak odešla.
Podívala se na Mellanie. Měla chuť jí ten její odporný úsměv seškrábnout s obličeje nějakou zednickou špachtlí. Přišla k ní a naštvaně se jí zadívala přímo do očí. V jedné knížce četla, že to nepřítele rozhodí. "Proč jsi to udělala?" Zavrčela na Mell. Cloumal s ní vztek. Vždyť ona ublížila její nejlepší kamarádce!
"Proč jsem udělala co?" Nechápala Mellanie. A to Minh ještě víc vytočilo.
"Proč jsi lhala! Proč jsi lhala, že chodíš s Deanem? Proč jsi lhala, že se s Meggie rozešel kvůli tobě?" Křičela. Všichni spolužáci to divadlo pozorovali. Chvíli bylo ticho. Koukali na sebe a koukali si zpříma do očí, jako při nějakém souboji na život a na smrt. Nakonec to Mell nevydržela a uhla stranou.
"Já jsem nelhala, chodím s Deanem, ty Čínská princezno." Odpověděla pohrdavě a schválně spletla Minhninu národnost. "A Dean se s ní rozešel, protože mu zahejbala s jeho vlastním bráchou." Přiznala jednu lež, ale Minh to překvapilo. Cítila se jako vítěz. Jenže ještě bylo brzo jásat.
"To není pravda." Bránila Minh Meggie. Na to Mellanie vytáhla z tašky fotku, od které si nechala udělat dvacet kopií, aby je mohla rozsívat po škole Deanovým fanynkám. Fotku, na které se Meggie objímala s Deanovým starším bratrem před obchodem s Valentýnskými dárky. Minh se ve tváři objevilo prohlédnutí této situace. A taky pěkně té koze sdělila, co se to vlastně dělo. Že Meggie s Deanovým bratrem nic nemá, že s ním jen šla vybírat dárek pro Deana k Valentýnu, protože si nebyla jistá, co už má a co ne. Mell to trochu rozhodilo, ale řekla, že je to jen výmluva. Minh se rozhodla to oznámit i Deanovi, ale do třídy vešel učitel.

Meggie kráčela po ulici a po tvářích jí stékaly slzy. Měla vztek, byla smutná, ale hlavně naštvaná. A nejvíc se cítila zrazená. Dean ji zradil. A ona chtěla pomstu. Pomstí se. Naposledy utřela slzy a vydala se k domovu. Pomsta.

Minh se o přestávce probojovala k Deanovi do třídy a všechno mu vysvětlila. Nevěřil. Minh na tom opravdu záleželo a tak se nevzdávala. Zavolala Deanovu bratrovi, a když i on přisvědčil a všechno potvrdil, uvěřil. A teď měla vztek Mellanie. A Dean. Dean měl největší vztek, protože Meggie nevěřil. A ani se jí nemohl omluvit. Ve škole nebyla, mobil nebrala, na SMS neodpovídala.


Po skončení vyučování, se Dean vydal rovnou k Meggie domů. Mellanie ho pronásledovala a snažila se ho přesvědčit, že to ona má pravdu a Meggie ho podvedla. Bezvýsledně. Minh za nimi dobíhala.
Procházeli pod mostem a Dean na Mell křičel, ať mu dá konečně pokoj. Minh stále byla daleko. Meggie čekala, až Dean a Mellanie přijdou. Připravena na pomstu, která jí zatemnila mysl.

Vystoupila ze stínů a čekala, až si jí všimnou. To netrvalo dlouho. Ani nevnímala, co říkají. Dean k ní s provinilým výrazem něco promlouval a Mellanie na ně na oba vzteky bez sebe křičela. Neslyšela nic. Jen sledovala, jak groteskně vypadají. Pravou ruku, kterou měla za zády, vytáhla a zamířila otcovou pistolí na Deana. Rána. Na Mellanie. Rána. Jeho překvapený a její vyděšený výraz si bude vždycky pamatovat. Minh doběhla, ale zastavila se dřív, než byla v jejich těsné blízkosti. Dva výstřely. Mell a Dean leželi na zemi. Oba byli zasaženi přímo do čela.
Minh se zděšeně podívala na Meggie. Výraz v jejím obličeji byl… výraz blázna. Výraz vraha.
Minh chtěla utéct, ale nohy ji neposlechly. Meggie je přece její nejlepší kamarádka, přece by ji nezabila!
Meggie znovu pozvedla zbraň. Minh vyděšeně sledovala, jak ji přikládá k vlastnímu spánku, když svůj pohled upírala na dva, které zabila.
"Ne!" Stihla vykřiknout, ale Meggie stiskla spoušť.

"Ne!"
" Proč?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama