Číslo - Kapitola 7 - September Watsonová

13. října 2011 v 21:50 | Ururu




"Zdárek, pane detektiv!" Zahulákal Harry přes celej bar, když jsem sestoupil ze schodiště. Myl za barem sklenice a smál se na mě, jako ten nejsvatější svatej. Škoda, že jsem ateista.
"Zdravým, Harry. Ty děti, co tu včera tak hulákaly, odešly v pořádku?" Spíš jsem ho škádlil, ale on to vzal vážně. Okamžitě mi začal vyprávět, jak v tomhle už nejede a podobný věci.
"Já bych je sem ani nebral, ale od toho jednoho kluka tu byl před týdnem tatík a dal mi pět litrů, když je tu nechám vystoupit. Chápete to, pane detektiv? Pět litrů! A tak jsem je nechal." Svěřil se mi. Jen jsem to odkýval, protože mě to vlastně vůbec nezajímalo. Stoupnul jsem si k baru, jako vždycky a požádal Harryho o kofolu, abych tu nebyl nasucho.
"Ty, Harry, neslyšel jsi někdy něco o chlápkovi jménem Marrido? Bydlí tady kousek a je to prej velká ryba." Okamžitě mu bylo jasný, že mám případ a tenhleten týpek do něj bude patřit. Zamyslel se a pokýval hlavou. Mám kliku.
"Jo, jasně. Ten fořík, co mi dal ty těžký prachy, se tak jmenoval. A ten jeho senátor… Všichni mu říkali Danny. Zdálo se, že si u toho kluka něco žehlí, nebo tak. Vypadal, že je pěkně v balíku a koukal po našich servírkách, ale zaslech sem i něco o svatbě. Měla by být příští měsíc." Harry mě většinou nezklame. Taky mi toho dost dluží, ale jsem mu vděčnej.
"V obraze, jako vždycky, viď, Harry?" Usměju se. Pokusím se si všechno zapamatovat, ale protože se znám, vytáhnu z kapsy notýsek a napíšu si 'Svatba' a 'problém se synem'.
Harry se mě na nic ohledně případu neptá. Už si zvykl. A taky ví, že se to brzo všechno dozví. Ale nepřišel jsem sem jen kvůli Harrymu, mám tu i nějakou tu osobnější akci. Akci jménem September Watsonová.
Bude to tak čtrnáct dní, co měla Sept narozeniny a já ji pozval na skleničku, ale ona měla moc práce. Jenže teď má čas. Čas na mě. A já si s ní dal sraz tady, v Čísle. Ne, že bych s ní chtěl jít na skleničku sem, to fakt ne. Nejsem vůl. Ale ona nebydlí tady ve městě a Číslo je jedna z mála lokalit, které tu zná. A je odsud blízko i náměstí, kam zamíříme. Hezky mi to dneska vyšlo. Ale ona přijde až za dvě a půl hodiny, tak si budu muset počkat.
Po dvouch hodinách upíjená z půllitrové sklenice kofoly se dveře baru otevřou a vejde ona. September. Sept je modelka a je krásná, chytrá a dokonalá. Dřív jsme spolu měli dost blízký vztah, ale po tom, co se stalo její sestře, jsme se rozešli. Ale já ji chci zpátky. Prostě CHCI.
"Jane! Dlouho jsme se neviděli!" Mávla na mě od vchodu. Dělal jsem, že jsem si všiml až teď, když na mě zavolala, aby si nemyslela, že jsem tu celou dobu seděl, jak na trní a povyskočil pokaždé, když se dveře otevřely. Což jsem mimochodem dělal, ale ona to nemusí vědět.
"Ah, Sept, rád tě zase vidím." Ten její zářivý úsměv! Jak jsem bez něj mohl žít? Já jsem tak v haj*lu! Sept ze mě dělá jinýho člověka. Jen nevým, jestli lepšího, nebo horšího. Každopádně jsem v její přítomnosti s myšlenkama buď v posteli, nebo v prde*i. Často nevím, co říct, nebo co říkám. Zmínil jsem, že je krásná?
"Jane, hádej, kde jsem byla fotit minulý týden." Pohodila vlasy a pořád se smála. Jsem detektiv, třeba na to přijdu. Shrňme si fakta. Je opálená. Takže někde na sluníčku. Má na sobě zimní bundu a je podzim, takže je jí asi větší zima, než by měla být. Takže někde na jihu. A když si vzpomenu, o čem mluvila do telefonu, když jsme se domlouvali (zrovna odjížděla), říkala něco jako 'hula hula' a podobné věci, které vystihují Havaj. Byla na Havaji. Myslím, že jsem to i zaslechl někoho říkat. Nebo, že bych to četl v některém z těch časopisů, kde se tak často vyskytuje? To je fuk. Jsem detektiv a druhým jménem Machr, tak co na tom záleží?
"Na Havaji?" Radši to podám jako otázku. Oči se jí rozzáří a začne nadšeně přikyvovat. Zahrne mě spoustou komplimentů, o tom, jak jsem skvělej detektiv. A já nevím, kam s očima. Mimochodem Sept mluví velice spisovně. Osobně si myslím, že je to kvůli rozhovorům a televizním soutěžím pro celebrity. Aby nebyla za blbku. A to taky není!
"Zajdeme do Lill Cannes?" Zeptá se nadějně, když jdeme kolem luxusního podniku. Není přání, které bych jí nesplnil a tohle, je celkem maličkost. Až na to, že nejsem milionář. Tolik, kolik tam stojí sklenka šampusu, stojí moje týdenní strava.
"Proč ne." A mi jdeme dovnitř. Lill Cannes je to kvůli filmovému festivalu, který se v Cannes koná. Ani já, ani Sept se o ten festival moc nezajímáme. V téhle restauraci jsou všude po zdech fotky, podpisy a plakáty filmů, které tam uspěly. Každý kus nábytku je umělecké dílo a všude jsou červené koberce podobné těm, na kterých se vždy fotí celebrity, když vystoupí z limuzíny. Jinak je to normální restaurace, jako každá jiná. Až na ty ceny! Já snad budu muset strávit měsíc o hladu, abych si tady mohl dovolit jeden oběd! A když budu, jako gentleman, platit i za Sept, tak dva měsíce.

Kdybych jen nebyl tak hodnej a milej a pozornej, co?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hana hana | 14. října 2011 v 20:46 | Reagovat

Jo láska a vraždy, dvě naprosto odlišný věci, ale když je dáš doromady, tak z nich vyjde zamilovanej detektiv, máš to dobrý, ale musím opakovat pořád to samý : mělo by to vycházet častěji :-D

2 Makiki Makiki | 17. října 2011 v 23:21 | Reagovat

jojo souhlasím :D častěji by to vycházet mohlo *_*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama