Číslo - Kapitola 8 - Paní Bonnetová

21. října 2011 v 19:53 | Ururu



Už nějakou tu dobu sedíme nad sklenkou červeného vína, bavíme se v podstatě o ničem. Jak tě baví práce? Nové případy? Nový nabídky na focení? Co plánuješ do budoucna? Hory, vážně? A nebude ti tam zima? Nějak to snad zvládnu. Přijel bych tě zahřát. Haha, ty jsi ale vtipálek. A kde jsi všude byla? Líbilo se ti tam? Znáš ten film? Ne, neznám. Tak se na něj podívej, je úžasný.
A pak jsme si dali oběd. Já bych to hodnotil na dětskou porci. Na umělecky ušpiněném talíři. A za to chcou tolik peněz! Škoda, že jsem žgrt.
Já platím, Sept!
Ještě, že mám kreditku, tolik peněz, kdybych nosil u sebe, tak se bojím o život.
Rozloučíme se před tou zlodějskou restaurací a já skrývám zklamání. Ani pusu na rozloučenou mi nedala. Chjo!
Už je kolem půl deváté večer a já nešel vyslechnout ty pozůstalý. Kancelář už bude zavřená, takže mi zbývá jen jet domů. MHD-čkem. Zase.
Už jsem zmínil, že nesnáším lidi? Teda pokud nejsem se Sept. Kvůli ní bych miloval i politiky. Ale to už skoro nejsou lidi…
Na zastávce musím čekat, tak zabíjím čas pročítáním poznámek ve svém notýsku. 'Svatba, Problémy se synem, šéf mi něco chce říct'. Poslední tři zápisy.
Co mi asi šéf chce? Vyhodit mě nechce, to jsem si jistej. Poslední případy zloděje zeleniny v polích, vandalismus na úřadě práce, ztracené dítě a vyloupené zlatnictvý, měli docela úspěch. Hlavně to zlatnictví a zelenina. Byly o tom i články v novinách. Ah, už to přijelo. Tak vzhůru do bytu, kde na mě čeká pouze můj němý přítel. Moje myš. Jmenuje se October. Hádejte proč! Protože September má před ní přednost! To je ode mě hnusný, co?
Je to dárek od Stana, tak co nadělám. Pěkná kravina, dávat někomu myš. Laboratorní bílou myš. Možná kdybych si koupil hada… Ne, to by bylo moc práce. Nechám si October. Za tu dobu, co ji mám, se mě naučila poslouchat, když mluvím. Alespoň si vždycky dřepne ke sklu akvária, ve kterým ji přechovávám a kouká na mě, když jí vyprávím svoje příběhy ze života a vyšetřování. Což je, když se nad tím pořádně zamyslím, pěkně na hlavu. Snad tím ta krysa moc netrpí.

Sept dneska asi byla hodně unavená, i když se vrátila před asi dvěma dny. Obvykle by se se mnou šla opít nebo alespoň projít. Dneska, ale ne. Možná má ty svoje ženský problémy, co já vím, nejsem ženská, že? Jenom doufám, že nikoho nemá. I když při jejím povolání, to abych se začal modlit, ale to bych se musel dát na nějakou víru. Sept vyznává jednoho démonickýho ducha. Snad jen z nudy nebo ze zájmu o černou magii. Ale je to pěkná zrůda. Ten duch samozřejmě.
"Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají." Ještě jednu zastávku a budu skoro doma. Třeba by mě měla radši, kdybych tu obludku taky uctíval. Jen mě trochu děsí ty oběti, co mu přináší. No, vlastně to vypadá jako dobrej způsob, jak se zbavit October. Nasytilo by to ducha? Nasytit ducha? Jsem nějakej utahanej, šrouby v mozku přestávají fungovat.


Odemknu vchodové dveře. Vejdu. Zavřu a chystám se vyjít po schodech.
"Zamykejte, pane detektiv!" Zaječákuje domovnice. No tak jsem zapomněl, no! Se toho stalo. A vrátím se, vytáhnu klíče, zamknu. Zopakuji výstup po prvních schodech. Paní Bonnetová si mě měří nepříjemným pohledem. Že bych něco provedl? Možná jsem nechal puštěnej plyn na sporáku a půlka domu vybouchla. Ehm… To bych si asi všiml. Co to se mnou dneska je? Objímám cizí lidi. LIDI! Nesnáším lidi. A se Sept to taky nebylo zrovna ideální. Asi mám špatnej den.
"Dobrý večer, pane detektive." Pozdraví mě nakonec paní Bonnetová a pořád se tváří dost nakvašeně. Většinou je to milá uřvaná stařenka, která na stařenku možná není dost stará, ale dneska je to čarodějnice. Že bych vážně něco provedl?
Kývnu na pozdrav a chystám se kolem ní projít, když mě chytne za rukáv a přitáhne mě k sobě aby mi mohla do ucha vykládat nějaký ty svý bláboly o domě. Nesnáším *zív*lidi.
"Ti, co se teď přistěhovali nad vás, pane detektiv, ti mají čtyři děti! Chápete to? Čtyři! Asi nevěděli, kdy přestat, nebo co. A ty děcka, to jsou pěkný kvítka, to vám povídám, pane detektiv." Mumlala a nevypadalo to, že by mě hodlala pustit. Takže se nad můj byt přistěhovala mírně početná rodinka, no super. "Pořád tady běhají po domě, křičí, rozkopávají boty a obtěžují tu všechny slušné lidi, co chcou mít po práci klid." Ty děcka si to od ní pěkně schytají. Ale to je mi jedno, hlavně, aby byly večer zticha. Rozkopávání bot mi nevadí, mám je uvnitř bytu, aby mi je nějakej záškodník neukrad.
"Kdy se přistěhovali?" Zeptám se a tím přeruším příval informací o tom, co všechno ti čtyři kluci dělají. Ještě bych zmínil, že na to, že jsou to kluci, upozornila poněkud pohrdavým tónem. Ale taky jsem byl kdysi kluk a dělal rošťárny.
Ale ne. Už zase přemýšlím, jako nějakej stařeček. Nejsem starej.
"Dneska, pane detektiv. Chtěla jsem vám říct, když jsem vás tu viděla běžet, ale vy jste mi utek." Zkřížila ruce na prsou. Pustila mě, byl jsem volný a mohl utéct.
"Aha, tak já už půjdu. Jsem docela unavenej. To víte, paní Bonnetová, my správci zákona to máme těžké." Poznamenám a ještě si vyslechnu její poznámku o tom, že správci domů to taky mají těžké a nestěžujou si. Což byla lež. Ona si stěžuje pořád.
"Tak dobrou noc, paní Bonnetová." Řeknu. A odcházím.
"Dobrou, dobrou, pane detektiv. A vyberte si zítra schránku!" Křikne za mnou a s mumláním, které by mě mělo nejspíš urazit, si odejde do svého bytu v přízemí.
Vzpomenu si na plechovou krabici, ve které většinou nebylo nic jiného než reklamní letáky a občas nějaký ten pohled od Sept, nebo účty. Nebo výhružné vzkazy s podpisem od Stana s pozváním na oběd k jeho rodině. Vlezlej Salátovec mrtvolnej!

Odemknu dveře a vejdu do svého "rozlehlého panství". Kabát pověsím na věšák, zuju si boty. Popojdu do bytu, rozsvítím, odhodím tašku na židli k psacímu stolu a přejdu k oknu, na kterém je akvárium s tou, co je až po Sept - October.
"Čau, kryso." Vznesu směrem ke skleněné zdi jejího obydlí. Otočí na mě hlavu, jako by mi rozuměla. Vedle akvária na parapetu stojí sáček s granulema, tak jí trochu dosypu do misky. Samozřejmě ještě v procesu sypání strčí čumák do misky, takže jí pár těch barevných koleček a semínek spadne na hlavu. "Blbče." Poznamenám. Podívám se ještě jestli má dost vody a pak si přisunu od kuchyňského stolu židli k oknu.
"Dlouho jsme si nepovídali, October, viď? Tak já ti něco povím o mém novém případě a o Sept, chceš?" Myš připleskne přední tlapky a čumák na sklo, chvíli ho očichává, pak přestane a kouká na mě.

"Před pár dny zabili jednoho milionáře a já ten případ dostal…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MC-HM (Fanoušci Miley Cyrus) MC-HM (Fanoušci Miley Cyrus) | Web | 21. října 2011 v 21:54 | Reagovat

omlouvam se, ale ted sem hodnoceni pozastavila, apc se mi to nahrnulo

2 - monika - - monika - | Web | 21. října 2011 v 22:03 | Reagovat

díky ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama