Tělo pod mostem - Kapitola 1 - Těžké ráno

31. října 2011 v 17:25 | Mo



Probudila se. Zavrčela, obrátila se na druhý bok a zase se snažila usnout. Nedařilo se jí to. V ústech měla pachuť alkoholu, třeštila jí hlava a bála se, že když roztáhne závěsy, tak jí exploduje hlava.
> To by mě asi dost rozcuchalo…<, uchechtla se. Znovu zavrčela a ještě líněji, než předtím, se otočila.
>Éáájááj já chci ještě spát…. <
Znova se propadnout do morfeovy říše, pryč od starostí, od bolestí hlavy a těžkých rán všeobecně. Venku projelo auto. Jejímu předrážděnému vědomí to připadalo, jako výbuch dělostřeleckého granátu. Hlavou se jí honily myšlenky jedna za druhou. Byla za to vděčná. Konec konců jí to pomáhalo při její práci.
Eli Fisherová byla policejní konzultant. Vždy když někdo, včetně jí samé, řekl policejní konzultant, vybavila se jí pár let stará příhoda, když pomáhala vyšetřovat úmrtí majitele menšího obchodu ve vesnici nedaleko města, kde žila.
Jako obvykle dorazila do domu vdovy, aby tam pozůstalým položila pár ohleduplných otázek a trošku se porozhlédla. Když vyslechla vdovu, chystala se k odchodu, ale zatahal ji za nohu malý černovlasý klouček. Podíval se jí přímo do očí a zeptal se jí: " Teto, vy ste polisajt?"
-"Ne, ne já nejsem přímo policistka, já jsem…"
-" Tak já vím, kto jste! Vy ste souklomý ouško, že jo teto?"
- "Soukromý co?" zeptala se Eli.
-"Vy ste jako ti pánové s televise. Celej den sedíte v kanceláři, máte nohy na stole, pak za váma někdo přijde, dá vám peníze a vy pak chodíte po městě, ptáte se lidí na lůzný věsi a pak najdete padoucha, vytáhnete pistolu a střelíte ho, že jo teto? A máte pistolu, teto?
- "A jo, ty myslíš soukromý očko. Ne to já nejsem. Viděls přece ty pány v televizi? Jsou to velcí tlustí chlapi, kteří se pořád potí. A jsem snad já tlustá?"
-"Ne, teto vy ste moc pěkná."
- "No vidíš, já jsem policejní konzultant, a pistoli nemám. A víš co, bys měl říct mámě?"
- "Co?"
-"Aby tě nenechala koukat na takový filmy o soukromejch detektivech."
-"Pššt, ona to neví." Řehnil se prcek.
> Chudák kluk, nemá z toho rozum, asi ještě nepochopil, že mu umřel táta. < Případ se brzo vyřešil. Zjistilo se, že vdova manžela zastřelila, aby získala jeho obchod ve, kterém viděla bohatství a budoucnost. Hodně se divila, když zjistila, že obchod šel v posledním půl roce k čertu. Manžel jí o tom neřekl, protože jí nechtěl přidělávat starosti. Vdova tedy šla na čtyři roky nepodmíněně a kluka si vzal strejda, který s ním dodnes bydlí v centru. Když malej vyrostl, zanevřel na detektivky a podobný seriály a ve škole neměl mezi ostatními kluky moc přátel, protože nehrál CSS, ani žádné jiné střílečky. Více si rozuměl s děvčaty. Nestěžoval si. Nakonec mu to pak v pubertě ostatní borci záviděli.
>Proč, k čertu, nemůžu usnout!?< Pořád ještě leží v posteli, a přemýšlí o zbytečnosti té smrti a otom proč nemůže usnout, i když tak moc chce.
Kap, kap, kap
-"Posraný kohoutky!"
Eli se posadila na posteli a rozzuřeně se podívala ke kuchyni, směrem ze kterého se ozýval ten protivný zvuk vody tříštící se o dno dřezu.
-"Ale no tak, tohle ty kohoutky přece nikdy nedělaly…"
Zvedla se, odešla do koupelny, rožnula, zavřela dveře a umyla se, nalíčila a učesala. Vyšla z koupelny, zavřela dveře a zhasla. V pokoji přece jenom trošku roztáhla závěsy a podívala se ven. Naštěstí pro ni byl pošmourný podzimní den, vidět byly jenom mraky, stromy ohýbající své větve ve větru a hejna vran.
Otočila se a otevřela skříň s oblečením. " Co na sebe? Rifle, mikina a tohle úžasný tričko." Vzala do rukou tmavě šedé tričko, které světu sebevědomě sdělovalo:
"Everybody can kiss my ass"
Z obýváku se začal ozývat hlas metalisty: " Ladies and gentlemans , friends and foes…"
Eli si rychle natáhla triko a pospíchala do obýváku, kde jí zvonil mobil. Rozhlíží se a vidí, jak se po podlaze válí lahve od chlastu a stůl je zkropen několika letou whiskey.
"No aspoň že tu nikdo neusnul"
Vzala vyřvávající mobil. Na displeji svítí zelené a červené sluchátko a jméno Petr. Eli ťukla na zelené tlačítko přijmout.
-"Ahoj Eli, jak je? "
-"Čau, jo jde to, ale ty mi asi nevoláš jen tak. Co potřebuješ?"
-"Ale v podstatě nic, jenom… "
Petr začal cosi kvákat do telefonu a Eli ho už ani neposlouchá.
> Petra jsem poznala, když jsem na vejšce chodívala v rámci práv na exkurze na stanici. Je to malej, hubenej, mužíček, kterej má na starosti tři městský čtvrti, několik tisíc lidí, o něco míň aut, pár metráků lejster, manželku, dvě děti a morče. < Vztah mezi nimi byl pracovní, on jí platil za to, že občas svou inteligencí pomohla vyřešit některý případ a ona, aby na ni nezapomněl, ho občas pozvala do baru. Kouzlo emancipace. Petr si potrpěl na kvalitní whisky. Eli sklouzl pohled na politý stůl. >Panebože, přece bych nepozvala Petra, na party k sobě domů…<
-"Haló Elizabeth, posloucháš mě? "
-"Eeh? Co? Neříkej mi Elizabeth!"
-"Tys mě neposlouchala?"
-"No tak na půl ucha…."
-"Povídám, že našli pod Novým mostem holku. Asi sebevražda, ale je potřeba to prověřit."
-"A na to nemáte nějakýho strážníka, nebo tak něco?"
-"Víš, že jsme museli snížit počty zaměstnanců, protože nám seškrtali rozpočet."
-"A náramně se vám vyplatí platit si konzultanta, že?"
-"Prostě tam běž a zjisti, jak to bylo. A uklidni se. Uvědom si že deš za ženou, který umřela jediná dcera. Projev trochu soustrasti, prosím tě, ano? "
-"Soustrast, samozřejmě.", řekla Eli, když na sebe před odchodem koukla do zrcadla. Decentní make-up, černé civilní šaty, dokonalé oblečení na neformální vyjádření soustrasti. Až na to sebevědomé tričko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hikki Hikki | 1. listopadu 2011 v 15:32 | Reagovat

Fajně ty :)

2 yuuki-mono yuuki-mono | Web | 5. listopadu 2011 v 20:27 | Reagovat

dobrý, bavilo mě to, těším se na pokračování ^-^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama