Ústavní materiál - Kapitola 1 - Škola volá!

6. října 2011 v 22:09 | Ururu



Rozeřve se budík. Otevřu jedno oko a pak i druhé. Párkrát zamrkám a je mi jasné, že to zase začíná. S velkou neochotou vstanu a onen uřvaný stroj vypnu. Pondělí.

Měla jsem sen, že… Co se mi to vlastně zdálo? Byla tam spousta naštvaných lidí, ale na nic víc si asi nevzpomenu. Že by nějaká předpověď budoucnosti? V horoskopu mám špatnej den. Ale tomu se nedivím. Každý pondělí je špatnej den.

Přejdu ke skříni a otevřu ji. Jsem holka. To je asi podle toho, v jakém rodě píšu, očividné. Díky této skutečnosti mám neskutečně těžký život. Většina (všechno) mého kapesného bývá utracena za knížky. Jsem pořádný knihomol a nestydím se za to! Ale teď nastala jedna z těch chvílí "nemám co na sebe". Ne, že bych nic neměla. Takovej chudák nejsem. Ale znáte to - teda pokud jste holka, přijdete do třídy a první, co slyšíte, není "Ahoj," nebo něco podobného, ale slyšíte, jak vás okolí pomlouvá.
Například: "Ona má na sobě to, co včera! To je strašný!" Ano, tohle jsem už párkrát slyšela a někdy to ani nebyla pravda. Dalším dobrým příkladem je tato věta: "Myslíš, že to po někom zdědila, nebo má jenom strašnej vkus? Nebo nakupuje v sekáči! To je humus!" Já vážně nechápu, kam na to ty blbky chodí. Jakoby to nebylo jedno, když je oblečení čistý, nesmrdí, není roztrhaný (což ony považují za moderní) a pokud nemá nějakou příšerně děsivou barvu. Ale abych se těmhle komentářům vyhnula, vypůjčila jsem si sestřinu mikinu. Ségra už je ve škole, protože já mám na devátou. Ale stejně si stěžuju na vstávání. Navíc si toho moje drahá sestřička ani nevšimne, protože ona svoje kapesné a další peníze, které nenápadně odcizuje z kapes naší nepozorné a nepořádné mamky, utrácí výhradně za oblečení. Není intelektuální jako já. Jsem intelektuální. Vážně!
Takže nahodím látkovou fasádu a jdu si přebrousit tesáky. Čistím si zuby dvakrát denně, aby mi nezčernaly. Viděla jsem spoustu odstrašujících obrázků a tak to beru vážně. Držím se postupu "Namočím kartáček, dám pastu, namočím kartáček." Myslím, že i jedna skupina na Facebooku, kam jsem se přidala, měla tenhle název.

Přecházím k dalšímu kroku a to je "maskování". Make-up a podobně, znáte to. Nejsem příliš výrazná a vyhovuje mi to, takže jen zamaluju kruhy pod očima, který mám z nočního vysedávání u počítače a postupuju dál. Nachystat si věci do školy.
Víte, moje sestra tento krok přeskakuje, protože do školy si vždycky nosí VŠECHNO. Myslím to vážně. V tašce má VŠECHNY učebnice a VŠECHNY sešity. Že je to těžký? Z toho si nedělá hlavu. Do školy to dotáhne a ze školy jí to vždycky vezme nějakej ochotnej kámoš, co ji tajně miluje. Ona je totiž ségra docela hezká, vtipná, má styl a je úplně vymatlaná. Prostě holka, co ji všichni kluci milují. Ale mám ji ráda. Je to moje sestra, já ji přece musím mít ráda.
Seberu ze stolu diář a nalistuju si rozvrh. Fuj, matika. Vezmu si sešit a učebnici do matematiky a hodím je do tašky. Fuj, fyzika. Fuj, biologie. Fuj, komunismus - tak říkám geografii, naše učitelka je hrozná komunistka. Fuj, chemie. Jůů, čeština. Jůů, angličtina. Jůů, hudebka! Tím se špatný a dobrý předměty vyrovnaly. Zazipuju tašku, do uší strčím sluchátka, vytáhnu klíče a opouštím dům. Vzhůru do vzdělávacího ústavu!
Jako by nebyl teprv druhej týden v září….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačíí* Kačíí* | Web | 24. listopadu 2011 v 20:40 | Reagovat

pěkně píšeš :) jdu si přečíst další díl .. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama