Ústavní materiál - kapitola 2 - Medvěd, Prase a Teplouš

26. října 2011 v 12:42 | Ururu



"Cos to řekl, ty buřte?!"

"Slyšels dobře, teplouši!"

"Chceš dostat přes držku, ty vyžraný prase?!"

Klasické ráno ve škole. Půlka třídy spí, půlka třídy je až nápadně verbálně čilá a dva třídní šašci se hádají. Klasika. Tiše kolem nich propluju do první lavice v prostřední řadě. Je to jediná obsazená ze všech prvních i druhých lavic. Otevřu knížku Inkoustové srdce a čtu. Po chvíli mě napadne, že možná píšeme písemku. Určitě píšeme písemku. Ale né! Je teprv pondělí a já už jsem na dně.
"Puf!" povzdychnu si.

"Nepleť se do toho, medvěde!"

Juj, to už přišla moje přísedící, jak slyším. Ona má chudera poměrně husté obočí a Prase s Teploušem si toho nedávno všimli. Asi se je snaží zase uklidnit, aby se nehádali. O tomto jejím počinu si myslím jen jedno - zítra to začne nanovo. A taky si myslím, že jí na jejich smíru moc nezáleží, spíš chce, aby si jí taky někdo všiml. My jsme totiž Mocné keře, jak nám říkám. Nikoho nezajímá, co si myslíme, že tu jsme, že vůbec existujeme. Pokud si do nás nepotřebují bouchnout nebo se na nás vyřvat. To se jim náramně hodíme. No jo, my Mocné keře. Sedíme někde dole na bobku, zatímco si všichni prohlíží a obdivují vzrostlé stromy, které občas nějaký ten keříček nakopnou. Ovšem tahle vada na kráse je neodradí od obdivování. Hmm… O tom bych mohla napsat knihu!

Medvěd-spolusedící-Teresa přichází, pozdravuje a přisedá. Taky ji pozdravím nedbalým "Čau." a vrhnu se do tašky, hledat papír. Nenacházím a tak beru do ruky sešit literatury a trhám. Teresa na mě kouká, něco říká a kroutí očima. Ignoruju. Uchopuji propisku a počínám přemýšlet nad nějakým geniální, ale ne příliš odborným začátkem, aby to hloupější čtenáře neodradilo od budoucí koupě knihy. Protože jich potřebuju prodat co nejvíc, abych vydělala co nejvíc peněz, abych všechny ty tupce, co si mě dobírají, předčila a překvapila. A taky mám ráda ten pocit, když jsem při penězích. No, tak jsem se zasnila a teď tu geniální knihu. Teresa mi nadšeně něco vypráví, ale já neposlouchám a píšu.

To jsme my, Mocné keře. Trochu zvláštní začátek, ale ve všem je systém. Jak v názvu, tak v celé naší existenci a funkci.

Co to vlastně jsou Mocné keře? Jsou to lidé. Lidé, kteří ve společnosti příliš nevyčnívají, ale ani nezapadají do společnosti. Jsou tu proto, aby jiní lidé měli lepší nebo horší pocit z čehokoliv. Mocné keře nejsou v ničem nejlepší a nejsou v ničem nejhorší. Jsme zlatým středem ve všem, co děláme, ať se snažíme, jak chceme. Jsme Mocné keře. My, Mocné keře, ale existujeme a chceme, aby se o nás vědělo. Někteří více, někteří méně, ale chceme. Máme svoje sny, ale vzdáváme se jich. Proč? Jsme střed společnosti. Ambice máme, ale nejsou tak silné.

Některé Mocné keře bojují, bojují silně a chtějí být vysoké, jako stromy. A já, typický Mocný keř, bojuji.

Podívám se na svoje dílo. Jsem celkem spokojená. Je tam jasně vidět, že nejsme odpad společnosti.

"… a pak kolem prošel ten blonďák a usmál se na ni. Já myslela, že puknu vzteky!" zaslechnu Teresu, jak mi něco vypráví. Vždycky, když si chce povídat a já si chci číst, nebo se mi nechce číst (což se stává zřídkakdy), řeknu Res, ať mi něco vypráví. Řeknu to komukoliv. Bojím se lidí, ale na něco takového se zeptám kohokoliv. Jsem divná, co? No, a po nějaké době začala Res vyprávět, aniž bych jí dala znamení, že poslouchám. A tak se stává, že neposlouchám a ona mi tu stejnou jednu věc vypráví několikrát.
Uložím své mistrovské dílo do sešitu, ze kterého jsem vytrhla stránku a otočím se na Res. Pořád mele. Bez přestávky. Prostě pořád mele.
"… a pak mi řekla, že nemůže za to, že se Lukovi líbí víc hezký, než chytrý holky. No chápeš to? Kráva jedna." ulevila si nadávkou a konečně se podívala, jestli ji poslouchám. Geniální. Zjistit to, až když zmlkne. Párkrát jsem zamrkala a nevědomky jsem do pusy strčila konec tužky, se kterou jsem psala Mocné keře. Res je taky Mocný keř.
"Cože jsi to říkala?" zeptala jsem se nevinně a Res si bouchla pěstí do stolu, až jsem se lekla. Má vysoký tlak, víte? Pak se párkrát zhluboka nadechla a vydechla.
"Poslouchej, když ti někdo něco říká! Je to neslušný, víš? Pořád někoho ignorovat." dívala se na mě vyčítavě, ale s každým slovem byla klidnější. Na tohle jsem trochu zvyklá. Hodně zvyklá.
"Ale já si četla. Ještě než jsi přišla. Mluv na mě, když si nebudu číst a problém bude vyřešen!" navrhuju, ale Res se směje ďábelským smíchem. Až mrazí v zádech. Uf.
"Ale ty si čteš pořád!"
"To není pravda!"
"Ale je!"
"To teda není! Teď si nečtu. V matice, komunismu a chemii taky nečtu. A v některých dalších předmětech taky ne." ohradím se podle pravdy. Res mlčí a ďábelsky na mě kouká. To ona umí. Vyděsit člověka už jenom ďábelským pohledem. "Ty si taky hodně čteš, víš?" dodám na konec a čekám, s čím přijde.
"V hodině ti ale nemůžu dávat náměty na povídky o úžasné Terese, které budeš muset poupravit, abych v nich byla úžasná, Taylor. S tebou je to těžký. Ty buď čteš, nebo povídkaříš, nebo mumláš něco o keřích, a nebo jsi mimo, že tě probere až dobře mířená rána. Vem si, jak se asi cítím, když jsem tu v podstatě sama." Res mi vylila své srdce a já přecitlivělá knihomolka, co brečí u šťastných konců, jí musím dát za pravdu. "Promiň." kníknu.

Res to odmávne rukou, jakože nic a začíná znovu vyprávět. Struktura naší třídy je opravdu zvláštní.
"Víš, jak jsem šla včera s těma lidima do zoo?" začala. Res má mimo školu spousty známých ze skupin na Facebooku. Nechápu, že se nebojí úchylů. Přikývnu a ona trochu ztiší hlas a přikloní se ke mně. Jako by někoho zajímalo, o čem si povídáme.
"Tak Prase a Teplouš tam byli taky! A chovali se jako bychom byli normální kamarádi! A Teplouš mě úplně nabaloval, ty vole! Tos měla vidět!" zajíkala se. Takže mimo školu kámoši, ve škole nepřátelé? Zajímavý. Velice zajímavý námět do mojí povídky o Mocných keřích. Jsme mocní!
"Povídej dál, Res." pobídnu ji a v mysli si lajnuju svůj novej story line. To bude pecka!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Makiki Makiki | 26. října 2011 v 13:11 | Reagovat

wow :D tak už mám dvě oblíbený povídky - Číslo a tohle :) doufám že to bude vycházet častěj :D

2 Princ Princ | 12. listopadu 2011 v 22:35 | Reagovat

Tato povídka mě opravdu baví :D sice nerad čtu ale ja to prostě dočtu :D

3 Kačíí* Kačíí* | Web | 24. listopadu 2011 v 20:46 | Reagovat

líbí se mi to . baví mě to číst :)

4 Res Res | 7. prosince 2011 v 11:59 | Reagovat

story line :D                        
už se těším na další kapitolu :-)))) :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama