Můžu jít ven, mami?

6. listopadu 2011 v 17:15 | Ururu

"Ty jsi úplně pitomá!"

Oh, neříkej? Vážně! Kolikrát jsem tohle slyšela? A kolikrát to ještě uslyším… Hádky jsou vážně smutné. Něco takového by vůbec nemělo existovat. Jenže lidé se z nich poučí, říká se. No, já asi ne. Nikdy neposlouchám, co mi kdo říká. Nedokážu udržet pozornost. Nebo nechci? Těžko říct, nikdy jsem to nezkoušela.

"Mami?" Jako každý víkend máme rodinný výlet. Tentokrát to odnesla sobota. Nemám v sobě žádné nadšení, ale ani odpor.

"Co?" Vždycky se tváří tak otráveně, když se na něco ptám, vyprávím nebo jen poznamenám, konstatuji. Vždycky. Docela mě to mrzí. Jako by mnou pohrdala.



"Můžu jít zítra s kamarádama ven?" Chodím ven docela často. Se stejnýma lidima. Klukama i holkama. Jsme prostě parta kamarádů s podobnýma zálibama. Povídáme si třeba pět hodin v kuse. Ona to ale nechápe. Nevěří mi.

"A s kým jdeš?" Zdá se mi to, nebo se jí zablýsklo v očích?

"Jako vždycky." Jen pokrčím rameny a doufám, že to neskončí nějak špatně. Že už se nebude na nic ptát. Že to nebude tak, jak to končí vždycky.

"Ale já nevím, s kým chodíš ven. Třeba chodíš s nějakým klukem a nechceš mi to říct." Povzdechnu si.

"Nechodím." To je pravda. Kdo by mě taky chtěl, že? No, ale to je vedlejší. Prostě nechodím a hotovo!

"No abys nebyla třeba těhotná, když tam jste tak dlouho, tak já nevím, co si mám myslet." Poradím ti: Nemysli!

"S kým bych asi tak byla těhotná? Chodí nás asi osm a žádný orgie nepořádáme." Štve mě ta její chuť se hádat. To jak mě provokuje. Trochu jsem zvýšila hlas. Ale jen malinko! Fakt!

"No tak na mě nekřič! Jsem ti nic neřekla! Ale víš jak to je! Kluci jsou nebezpeční! Někam tě zatáhnou a je to!" A je to? To si děláš srandu? Jsou to mí kamarádi! Navíc pochybuju, že by chtěli být v patnácti otci. A ještě být se mnou, ale to je zase vedlejší. Moje komplexy stranou.

"Já na tebe nekřičím. A nikam mě nezatáhnou. Jsou slušní." Myslím, že tady by mohla skončit. Jsem flegmatik, ale začíná mě štvát. Co si myslí? Vždyť je ani nezná. Navíc pochybuju, že by měli odvahu. A slušní jsou. Teda pokud se nejedná o mluvu. To se vyjadřují, jako hovada, ale kdo dneska ne, že?

"Ale to ty nemůžeš vědět, jestli jsou slušní. Všichni chlapi chcou jenom jedno a ty, by ses jim měla bránit!" Mlč už!! Já snad vybouchnu. Ona si snad myslí, že bych s nima šla dobrovolně! Copak jsem nějaká *****?

"Mami, jsou to jenom děcka." Zhluboka dýchat. Nádech, výdech. Ať už mlčí! Ať už mlčí! Snad už přestane.

"To si jenom myslí! Teď jsou v pubertě a je to nejhorší! Bude ti říkat, jak jsi hezká a chytrá. Nalže ti spoustu věcí a pak skončíš sama, těhotná. Nedoděláš školu, budeš vychovávat dítě. Věř mi, já to znám." Zná? Vždyť ona školu dodělala. To je z těch pitomejch seriálů typu "Ordinace v růžové zahradě" a podobný hovadiny, kde každej spí s každým.

"Máš hodně zkušeností?" Dobře, to ode mě bylo drzé, ale ona si začala.

"Ty seš fakt hnusná! Já jsem tě porodila, vychovala, na rukách nosila, vstávala jsem k tobě, když večer plakala a tohle mi řekneš? Nedělám toho pro tebe dost? Vždyť jsem jako tvoje služka! Peru ti, vařím ti, žehlím ti, uklízím ti! Nemusíš nic dělat! Co jsme měli my, když jsme byli malí? Nic! Jenom jsme dřeli a dřeli a ještě po nás naši rodiče řvali, že nic nedokážeme! A ty si ještě stěžuješ! Dej si pozor, abych tě nepleskla!" Tak tohle už přehání! Uklízí? Tak to dělá dost mizernou práci! Pere? Jo, to beru. Žehlí? Jak kdy, jak co. Vaří? Ani mi do školy neudělá svačinu a o víkendech vařím já! A ani nechodí do práce, takže vaří jen pro sebe! Že to měla jako malá těžký? To už je prostě život! A navíc si určitě vymýšlí! A ještě mi řekne, že jsem hnusná. Navíc mi naznačí, že vzhledově za nic nestojím. Jsem vážně zoufalá. Počkat, že by neskončila?

"Ty se máš jako prase v žitě!"

Óóó, dík! Teď jsem prase…

"nikdy jsi nemusela pracovat!"

A ty snad jo?

"…máš, co chceš…"

Kdyby to byla pravda, tak tebe nemám.

"……..dostali jsme tě na dobrou školu…."

JÁ jsem dělala příjmačky, JÁ!

"……..jezdíš na drahý dovolený…."

To ale nemá nic společnýho s tebou. Krom toho, že tě tam musím poslouchat.

"………dostáváš kapesný…."

Opět to samé: ty nepracuješ!. To táta. A s ním vycházím dobře.

"………………chodíš si, kam chceš……."

Zítra to tak asi nebude.

"………………máš spoustu kamarádek…………"

Protože tě neznají. Proč myslíš, že ty žádný nemáš?

"……….kluky ti nezakazujeme……."

Tak to už si vážně děláš srandu, ne?

"a ještě jsi drzá na maminku, která tě vychovala, na ruchách nosila, krmila……"

Blablablablabla………jo dál už to znám zpaměti. Rezignuju! Vypínám! Končím! Nahazuju jedno sluchátko do ucha a přestávám poslouchat. Táta vždycky říká, že tohle je součástí mého každodenního života. To nejmenší zlo. Pro mě je to horší. Zakazuje, káže a zakazuje, takže mi to dost stěžuje plnit sliby, úkoly a požadavky. Taky z toho mám špatný pocit, že se svou vlastní mámou nejsem schopná komunikovat.

"Ty si strašně pitomá." Aha, tak dík, no. Už to skončilo. Ona je uražená, já zítra nikam nejdu. A to jsem se jen zeptala, jestli můžu jít ven. A málem bych z toho otěhotněla! Ještě že mám maminku…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sanji Sanji | 7. listopadu 2011 v 22:34 | Reagovat

tajto se mi strasne libi :)

2 Athalien Athalien | Web | 9. prosince 2011 v 17:30 | Reagovat

To je presne ako ja a moja mama! Len toto je ešte tá svetlejšia verzia... ja doma prežívam.. hmm.. temnotu ? :D neviem, či je to ten správny výraz, ale obstojí... Keď si pomyslím, že mi trvalo 18 rokov prestať ju počúvať a utápať sa v depresiách, tak mi príde zle... Niekedy sa tomu nedokážem vyhnúť ani v súčasnosti...
Inak, klobúk dole, ak si to písala z vlastnej skúsenosti.. ja som tiež zopár krát chcela niečo takéto napísať, od slova do slova použiť všetky slová, ktoré použila moja mama ale kedykoľvek som si pomyslela, že by som mala jej reči ešte aj v písomnej podobe, tak som začala vrieť ako voda v kotli :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama