Tělo pod mostem - Kapitola 2 - Ach, ti rodiče

7. listopadu 2011 v 13:22 | Mo


Eli vyšla před dům a zamknula dveře. Od Petra dostala adresu, která je na druhém konci města, což jí
stavělo před klasické dilema, které člověk řeší už od té doby, kdy vynalezl kolo. Taxi, nebo MHD?
>MHDéčko mě vyjde levněji, ale trvá to dýl a není to tak pohodlné, takže… < Potom si, ale vzpomněla
na ty hromady lahví v obýváku a to ji přimělo podívat se do peněženky. >Ale sakra… Ta včerejší party
mě zjevně stála víc než jen bolavou hlavu. < Vyrazila tedy směrem k nejbližší autobusové zastávce a
trafice. >Kterou jízdenku? K tý ženský, patologie a bůhvíco ještě… Asi celodenní. Vydřiduši jedni. <
Eli vyklopila dalších 140 Kč za jízdenku a posadila se na lavičku. Čekání na autobus pro ni bylo doslova
utrpení. Stavbaři cosi opravovali, možná potrubí, nebo něco takového. Zvuky sbíječek pro ni byly
jako, obrovské bronzové sochy, které jí zněly v hlavě, svářečky zněly, jako Niagarské vodopády.
Autobus konečně přijíždí. Došoural se k zastávce, se skřípěním zabrzdil, zafuněl a otevřel dveře. Eli
nastoupila, orazila jízdenku a rozhlíží se po volném místě k sezení. Nakonec si sedá vedle důchodkyně
s plnou taškou nákupu ze slevy v nějakém hypermarketu. Autobus se rozjíždí a po hodině natřásání
konečně dorazil na konečnou. Eli vystoupila a vydala se na cestu. Musela projít kolem přes Nový
most, přes místo činu. > Velký most byl postaven před 3 roky, potom co byl původní most
v katastrofálním stavu po jarních, letních a podzimních povodních. A zimní sněhové bouře mu taky
moc neprospěly. Zkrátka a jednoduše starý most jednoho krásného dne z části spadl. No a protože
město leží na dvou březích řeky a další most byl několik kilometrů daleko, tak to dost slušně
zkomplikovalo dopravu po celém městě. Proto byl postaven Nový most, větší pevnější, mohutnější a
z nějakého neznámého důvodu s příšerně nevkusnými sochami. Jo a taky byl samozřejmě mnohem
dražší. < Takhle Eli přemýšlela po cestě do domu matky té holky. Prošla přes park, kolem zlatnictví,
ulicí, která byla celá vydlážděná kočičími hlavami. Došla k domu. U dveří je zvonek "Veselá" >No, jo
no, ironie je svině…< Zvoní.
-"Veselá, kdo je?"
-"Tady Eli Fisherová, jdu ohledně vaší dcery a …"
-"Ne! Žádný už žádný bulvární novináře!"
Zavěsila. Eli zvoní znovu. Nic. Ještě jednou. Zvuk běžících nohou po schodech. Ještě než se otevřou
dveře, tak už slyší proud nadávek.
-"Nerozumíte česky, nebo co?! UŽ tady jeden váš "kolega" byl. Neměl ani kapku soucitu! Vy novináři
jste jenom hyeny, který …. "
-"Prosím vás, paní Veselá, uklidněte se. Věc se má tak….."
-"Já se mám uklidnit?! Já se mám uklidnit?! Umřela mi dcera a vy máte jedinou starost zjišťovat, jestli
fetovala, nebo jestli ji, před tím než skočila, někdo nevojel?! Vy …"
-"Já nejsem od novin paní Veselá. Jsem policejní konzultantka. Přišla jsem doplnit pár informací o
smrti Alice. "
-"Aha… Já… Omlouvám se, slečno. Je to těžké… Já jsem pod velkým tlakem a … a…"
Po tvářích se jí začaly valit slzy.
-"Pardon, pojďte prosím dál."
Obě ženy vešly do domu. Prošly předsíní a vyšly po schodech.
-"Předně bych si přála, abyste věděla, že mě vaše ztráta velmi mrzí a cítím s vámi. Ale musím se vás
ještě optat na pár formalit ohledně vaší dcery."
-"Byla to, ale přece sebevražda, nebo ne?"
-"Je to pravděpodobné. Vysoce pravděpodobné. Na 99% je to sebevražda. "
>Co to sakra blekotám? Holka se pohádala s klukem, matkou, kamarádkou, nebo vlastně s kýmkoliv,

zpanikařila a ve zkratu skočila z mostu. Tohle se děje skoro každý týden. Vždycky to tak je. Proč bych
měla pochybovat? <
-"Takže jen v rychlosti, ať vás dlouho neobtěžuji: kdy jste naposledy viděla Alici."
-"Naposledy jsem ji viděla včera odpoledne, pohádali jsme se, o škole >Samozřejmě< Hádali jsme se.
Alice chce jít a pajdák a já z ní chtěla mít doktorku. Panebože kvůli takové hovadině…" Veselá se opět
rozvzlykala.
-"Křičely jsme na sebe. Alice se pak otočila, odešla a bouchla dveřmi."
-"Mohla bych se prosím, podívat do Alicina pokoje? To bude všechno, potom odejdu, ano? "
-"Jistě. Pojďte za mnou."
Prošly chodbou do vedlejšího pokoje. V místnosti byl pod oknem stůl, u jedné stěny postel a naproti
je skříň. Na stěnách visí plakáty pár skupin. Ve stole leží sešity a učebnice, ve skříni je oblečení. >V
tom musela vypadat , jak děvka< Všechno dokonale poskládané do komínků. Postel ustlaná a
koberec vysátý. >Vypadá to, jako kdyby někdo chtěl exemplář uklizeného pokoje, tak ho připraví,
naloží do lihu a vystaví v muzeu. <
-"Vy jste tu uklízela?"
-"Ne, chtěla bych, aby to tu zůstalo, jako když tu byla Alice naposled. Alespoň do pohřbu. "
-"Aha. No tak si myslím, že jsem vás už otravovala dost dlouho. Na shledanou a ještě jednou
upřímnou soustrast. "
Eli opustila dům. >S touhle ženskou žít já, tak bych asi taky skočila…<
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yuuki-mono yuuki-mono | Web | 10. listopadu 2011 v 16:40 | Reagovat

pleteš tam do sebe minulej a přítomnej čas, bacha na to, používej jen jeden, ne takhle na přeskáču hopsat  z minulosti do přítomnosti, jinak pěkný :)

2 Hikki Hikki | 12. listopadu 2011 v 12:33 | Reagovat

Oi, já to dělám taky and nobody cares :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama