Ústavní materiál - Kapitola 3 - Jemča

2. listopadu 2011 v 18:12 | Ururu





Res můj zájem zřejmě překvapil, ale povídala. "Tak na Fejsku byla akce Zoo a já jsem se tam přidala, protože mě pozval jeden člověk, co si s ním píšu. Ale to je jako fakt strašnej idiot jako! Já mu napíšu, jestli jde taky a on už ani neví-." Odbočila trochu Res, ale vzápětí si to uvědomila. " Jo, jasně, zpátky k Zoo. Tak jsem tam došla, koukám kolem, a koho nevidím! Luke tam je, Krysa tam je, Máslo tam byl taky a pak tam stojí aji Kráva, Teplouš a Prase! Já myslela, že padnu!" zvolá. Dřív bych se moc neorientovala, ale ty přezdívky mají své důvody. Máslo neznám, ale tak nějak tuším, že to bude ten strašně hloupej kluk ze začátku vyprávění. O Krávě jsem se dozvěděla nedávno. Je to jedna holka z vyššího ročníku na naší škole a je to prý pěkná kráva. Jak už je z přezdívky patrné. Taky si vyhledává kamarády na pochybných sociálních sítích typu Facebook, Twitter a podobné a pak se snima snaží chodit na různý akce. Nakonec tvrdí, že jsou Best Friends Forever, což Res naštěstí nedělá. Res tvrdí, že jsou to všichni blbci a některé. Ti jsou mega blbci.

"A Teplouš na mě: 'Ahoj Teres, jak se máš?'" nahodila Res výraz, jako že to bylo vážně zvláštní a děsivý, že ji takhle pozdravil. Vyvalila oči a významně pokývala hlavou. "A tak jsem řekla, že dobrý a jak to, že ve škole mě nezdraví a tady jo. A on jako, že to je něco jinýho a já jako, že není." A tak pokračovala vyprávěním stylu 'on jako a já jako'. Jenže zazvonilo. A Res vesele povídala dál. Nakonec se dostala k tomu, jak jí Teplouš, vlastním jménem Billy, pozval na milkshake, kterej jsem nikdy nepila, ale prej byl strašně super.
"On vlastně není tak špatnej, když s ním není Prase." konstatovala Res, když do třídy vcházel učitel. Celá třída se postavila na pozdrav. Res zamumlala, že mi to dopoví pak, protože v téhle hodině s tímhle učitelem není dovoleno mluvit a tak jsem si na strhující závěr musela čtyřicet pět minut počkat.
Rozdaly se písemky a já se zhrozila. Zaprvé jsem rozdávala, takže na mě všichni útočili, abych jim vydala tu jejich, i když byla třeba někde vespod. A zadruhé jsem dostala kulu. No fakt! Já mám zase kulu! A jak tak koukám na všechny ty písemky, co rozdávám, nejsem ani zdaleka jediná.
Ale tohle je. To ne, to snad ne! Teplouš má jedničku! No já se zblázním! Já jsem horší než on. Néééé! Můj svět se hroutí. "Co máš Res?" zeptám se. Jenže Res ještě neví, protože její test se stále opravuje a tak natahuje krk, aby co nejlépe viděla na červené čáry, křížky a fajfky. A po tom nekonečném čekáni se dozvídáme, že Res má dvojku. Ops.
"Co ty, Taylor?" zeptá se a já nahodím obličej stylu 'Ani se neptej.'
To je ale ostuda. Je to už třetí pětka. Mám ještě dvojku a trojku, takže asi dostanu čtverec, když se příště trochu zadaří.
"JÁ NEBUDU HLEDAT LUPOU A ČUCHAT, JESTLI TO, COS TAM NAPSAL, S TÍM SOUVISÍ, NEBO NE!" pokřikuje matikář na Praseho. Prase si asi zase stěžoval, že měl něco dobře a nepočítalo se to. Pravděpodobně to tam teď opsal od Teplouše. Proč spolu ti dva sedí, když se pořád hádají? Zvláští. A to s tím čucháním mi taky nedošlo. To má být Jemča detektivní prosík, co pozná správnost matematického výrazu po čuchu, nebo co? Jemča je matikářova přezdívka. Pořad pije ty čaje Jemča. Já osobně sáčkový čaje nesnáším, sypaný jsou lepší, ale k vytvoření přezdívky bych nemohla chtít nic lepšího. Ten, co jsme ho měli minulej rok, pořád pil Caro, tak jsme mu tak říkali. Buď jsou všichni matikáři posedlí pitím jednoho druhu nápoje pořád dokola, nebo to byla super náhoda.


Jemča na nás celou hodinu křičel. Po pár minutách jsem ho přestala vnímat a začala jsem si v hlavě rozpracovávat stupně zelenosti Mocných keřů. Nejzelenější jsou nejvíc Mocný keře a ti nazelenalý, nebo s lístečkama a větvičkami jsou mírně Mocný keře. Ty se zase dělí podle toho, kolik mají lístečků a větviček a kolik procent jejich zjevu je zelených. To bude bombastickej příběh! A hlavně bude všechno podle pravdy a tak. Jako nějaká psychologická příručka o životě na škole a o školní hierarchii. Týjo! To zní fakt dobře!
Nevědomky se ušklíbnu a Jemča na mě koukne. Sakra. "Můžu vidět tvoje zápisy, Taylor? Určitě už jsi to spočítala, když se tak směješ." Parchant jeden. Ale asi za to spíš můžu já. Jsem tak blbá! Kdybych byla inteligentní a asertivní, jako Res, neměla bych v životě žádný problémy. A Res taky žádný nemá.

A víte, co mě ještě štve? Kromě Res nemám žádný kamarády. Navíc se neumím pořádně učesat, nesnáším nakupování oblečení, takže věčně nemám co na sebe, mám hromadu knížek, ale ničí se jim vazby, protože nemám dost velkou knihovnu, tak jsou naskládaný v koutě pokoje na sobě, neumím mluvit s rukama, koktám, jsem alergická na laktózu, takže si ani ten pitomej milkshake nedám, asi propadnu z matiky, protože jsem neskonale hloupá, vypadám, jako idiot, jsem tlustá, mám malý prsa, koušu si nehty, jsem bledá jak vápno a tváře mám rudý jak rajče, všichni, co si mě všimnou si ze mě dělají srandu, nemůžu mít kočku, ztratila jsem kapesní vydání Malýho prince, mám na ponožce díru… Ach, sebelítost je tak uklidňující. Podám Jemčovi svůj sešit. Čekám nejhorší. Okraje stránky jsou jedno velké výtvarné dílo, příklady jsou zapsané, ale nedopočítané. A teď mi asi hrabe, protože Jemča se usmívá. Neusmívá se škodolibě, ale potěšeně, mile. Co to sakra má být za vtip?
"Výborně, Taylor, jsi jediná ze třídy, kdo měl úkol. Takže zítra si můžeš vybrat, jestli tu písemku psát budeš nebo ne." Písemku? Že bych něco přeslechla? Myslela jsem, že počítáme odmocniny a teď to vypadá, že Jemča kontroloval úkoly. Náhodou jsem si ho včera spočítala, když jsem čekala před knihovnou, až otevřou. Nakonec jsem ale zjistila, že v neděli mají zavřeno. To mi mohlo dojít.

Po zvonění mě Res málem zabila pohledem. "Ty máš úkol? Odkdy si je děláš?" vybafla na mě. Abych neplýtvala slovy, pokrčila jsem rameny. Nemusí mě mít za blba, co ani neví, že v knihovně, ve které je každej týden, mají v neděli zavřeno. Raději jsem se zeptala o jaké písemce to Jemča mlel.

"Tys zas nedávala pozor? Měla bys jít k doktorovi, aby ti na to dal papír. Nejlíp k psychiatrovi." Poznamenala. Vyhodila jsem jedno obočí do nebeských výšin. Asi jsem vypadala divně, protože se Res mohla počůrat smíchy, ale řekla mi to. Zítřejší písemka měla být z příkladů, který byly v úkolu. Jak prosté! No, to bych si asi mohla napsat. Ten úkol byl snadnej. Doufám, že jsem to počítala dobře, protože jinak jsem v háji. "A jak to bylo dál s Billym?" odvedla jsem řeč, protože mě Res začala ujišťovat, jak si tu pětku opravím, že nemám být smutná kvůli blbostem, a že nakonec budu mít z matiky jedničku. To tak! Fuj.
Ale když jsem řekla 'Billy' a ne 'Teplouš', musela jsem chvíli počkat, než jí dojde, o kom mluvím. Nebo to jen dělala, abych si nevšimla, že jí to došlo hned a já si nemyslela, že ho ve skutečnosti miluje? No páni! Strhující závěr! Na tváři mi hrál úsměv a Res začala žvatlat o tom, jaký byl Prase prase, a že o Teploušovi mi už všechno řekla. Jak zapírá! Tohle bude ještě sranda, napadlo mě a taky jsem to řekla nahlas.
"Sranda? Tady všecka sranda končí!" utrhla na mě Res. Nesnesla pomyšlení, že bych z ní já něco páčila. Ale jak řekla, tady končí sranda a já pouze dodám, že začíná legrace!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Makiki Makiki | 2. listopadu 2011 v 22:44 | Reagovat

Yaaaai, konečně další kapitola :D děkuji Bože xD

2 hana hana | 12. listopadu 2011 v 15:09 | Reagovat

super povídka :-D, už se těším na další díly, kdy vychází?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama