Valhalla - Část první - Vzpomínky v nicotě

26. listopadu 2011 v 8:25 | Sanji



,,Johnny, podej mi ten dlouhej kabel. Ten dlouhej, ne krátkej!!''

,,A kde mám já, sakra, kytaru? Nemůžu přece hrát bez kytary!''

A takhle to v naší kapele je vždy, před každým koncertem...

Normálně jsme v pohodě, ale když máme hrát na Cauldron of Hell Fire, panuje mezi námi nervozita a každou chvíli nemůžeme něco najít, nebo se pořádně domluvit. I přes to se nám v poslední době daří, a ne zrovna špatně...

Letos máme osm milionů prodaných alb, což je docela i úspěch na to, jak nám to ze začátku nešlo.

,,Sakra Johnny, tenhle je přece už připojenej ke kytaře....''

,,Hééj, moje kytara!''

Nastalo asi deseti vteřinový ticho a potom výbuch smíchu. Johnny vždycky pobaví.

,,Dem hoši! Ukážeme jim, zač je toho Black Sun!!''

Musím říct, že za ty tři roky, co hrajeme, jsem tolik lidí v kotli ještě neviděl. Tolik lidí si přišlo poslechnout naše nový live album a ten pohled na ně, ten pohled, mi dodal potřebnou šťávu.

Sotva se mý prsty dotkly strun, ozval se Korryho výkřik. Všichni ztuhli hrůzou. Přímo na podium padala z oceli kovaná, asi dvou tunová, socha Thórova - stvořitele metalu. Sakra, Korry měl přece hlídat, aby nikdo nechodil kolem těch lan! Všichni z kapely utekli... Všichni až na mě. Vůbec jsem se nemohl pohnout, nohy byly jako z olova. Všechno bylo jakoby zpomalené, byly slyšet výkřiky lidí, zvuk kovu, jak se tře o jiný kov... Tak zpomalené... Poslední, co si pamatuju, jak na mě padají dvě tuny oceli.

A potom nic, naprostá prázdnota. Bylo to zvláštní, vznášet se a přitom mít pocit, jako bych tam nebyl. Necítit nohy, ani ruce a přitom vědět, že tam jsou. Cosi proletělo kolem. Něco barevného, a byly také slyšet nějaké vzdálené zvuky... Tyto výjevy se začaly objevovat častěji a častěji, některé jen tak proletěly a jiné v mé blízkosti zpomalily. To jsou přece vzpomínky? Ano, moje vzpomínky. Napadlo mě, že to asi bude něco jako v těch filmech, když někdo řekne: ,,Proběhl mi celý život před očima.'' Když to skončilo, zase nastala ta nepříjemná nicota... A najednou jsem uslyšel hlas, který připomínal některé zvuky elektrické kytary, a ten řekl: ,,Přišel jsem si pro tebe, můj válečníku, čeká tě teď život, o kterém si vždy snil. Život, kde sny se stávají realitou. Vítej Grine, ve Valhalle."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama