What do I do?

19. listopadu 2011 v 21:30 | Ururu

Dneska jsem se hrozně nudila. Ale vážně příšerně. Doma se nic neděje a je tu zatuchlej vzduch. Všechno, co tu slyším je ve stylu "Kde jsou ty ****** šanony?" nebo "On má level 40? Teď měl dvacet. Si myslí, jak mě zabije!". A to ani nemám bráchu, ale ségru. Navíc z mamčina pokoje se ke mně dostává i jakési kvílení. Spíš mamčino občasné kvílení, když se snaží napodobit Karla Gotta v rádiu a Karlovo kvílení z rádia, když se snaží napodobit Beatles. Samozřejmě má svou vlastní českou verzi.



Koho berou český verze? Originál je rozhodně lepší! Alespoň v tomhle případě. Ale jak by zazpíval John Lennon, prostě Let it be. A tak to nechávám plavat a zavírám se v pokoji. Chvíli pokukuju po knížkách a snažím se dostat ke čtení, ale po tom, jak jsem dopadla posledně, to taky nechávám plavat. Posledně jsem začala číst ve tři a probrala jsem se až o půl druhé ráno, následujícího dne. A knížku jsem stejně dočetla, tak co.


Vedle knížek leží ona zázračná krabička. Široká, placatá, svítící a chytrá na čísílka. Laptop. Uvědomuju si, že jsem dlouho nenapsala žádnou povídku a blog mi asi krachne, protože Hikki to už nějakou dobu dost fláká - a to mě docela štve, Mo má povinnost napsat jen jednu kapitolu za týden a Dione má básničky a ty prostě bez nálady člověk nezplodí. Pak je tu i malé Kiwi a to by člověk k práci nedonutil ani pod výhružkou smrti. Vím to, je to totiž moje ségra.

Otevřu tajemnou krabičku a přemýšlím, co bych tak mohla provést. Pohled mi padne na tři složky. JEDNORÁZOVKY, KAPITOLOVKY a ROZEPSANÉ. Co s tím? Roztřídit! Ano, výtečně!


Rozkliknu si JEDNORÁZOVKY a koukám, kam bych co hodila. Vytvořím si podsložky s názvem ORIGINÁLNÍ a FF. FF, jako fanfikce, kdyby neznalci nevěděli. A třídím. Originálních je asi sedmkrát tolik, co fanfikcí. Počítala jsem to, protože jsem se nudila. Nemůžu uvěřit, že jsem toho tolik rozepsala a nedopsala. A taky… Ejhle, tady mám básničku! Šup s ní do složky POEZIE, která je na ploše.

V některých souborech mám pěkných pár odstavců a v některých dokonce i pár stránek. A v některých mám jen pár vět, nebo dokonce jen pár slov. Ale i s tím se dá později pracovat.

Narazím na jeden soubor jiného formátu. A to už jsem dokonce v JEDNORÁZOVKÁCH. V těch, co jsou dopsaný. Nejde mi to otevřít, a protože nejsem zrovna ajťák, ani inteligent, tak s tím chvíli zápasím. Pokud vím, je to něco, co jsem si přenesla ze starýho počítače. Protože jsem na tom starým počítači měla Linuxy a navíc jsem neměla do čeho psát, byl to asi nějakej hybrid. A proto s tím teď bojuju.

Hybrid se nakonec mému útoku poddal. Vítězství! Boj to byl krutý a padlo spoustu obětí, ale stál za to. Tak se podíváme, co to tu máme úžasného, že je to tak chráněný. Asi nějaký moje skrytý mistrovský dílo, na který jsem zapomněla. Mohla bych to trochu přepsat a hodit na blog. Dlouho jsem tam nic nedala. Mám toho do školy hodně a taky hodně čtu. Poslední dobou čtu až moc. Ale člověk si prostě nemůže pomoct. Svět fantasie neskutečně láká.


Dost bylo napínání, soubor se otevírá. Čtu, čtu, čtu. A jsem neskonale zklamána. Tohle je… ale přece jsem… to není to, co… No, zkrátka a dobře, to není povídka. Ne, není to ani básnička, ani nic jinýho. Je to dokonalý nákupní seznam. Salát, sůl, 5 rohlíků, ½ chleba, rajčata, Lučina… No, co nadělám? Tak moc jsem si chtěla usnadnit práci a ono nic. Mám já to ale smůlu. To abych využila času, kterej jsem chtěla využít na úpravu oné očekávané povídky na napsání nové. Nějaké dokonalé. Nebo bych raději měla dělat tu prezentaci do latiny? Nemám power point… Ale na druhým počítači ho mám. A musím to mít na pondělí… No, asi využiju to, co mi říkal Hikki, když jsem po něm chtěla kapitolu: "Co můžeš udělat dneska, odlož na pozítří a máš tři dny volna." Co vy na to, milí čtenáři?


Ururu dopsala a podívala se na své dílo.
"Má cenu to vůbec psát? Dost nám klesla návštěvnost. Moje výtvory komentují jen ti, co znám osobně. Na ankety lidi taky moc neklikají. Hikki mi na to dost kašle. Kiwi na to zvysoka **** už od začátku. A abych to dělala sama, na to vážně nemám moc čas ani nervy," povzdychla si nad nemilým kapitánským osudem. Potom chvíli přemýšlela nad názvem.
"Co protagonistický? Podle toho seznamu, to by mohlo jít. Ale celý to o něm není. Oh, god. What do I do?" Angličtina jí trochu vlezla na mozek, protože do školy musela přečíst pár anglických knížek a dorama, který jí stály za dívání, byly taky jenom s anglickýma titulkama a tahle věta se tam objevovala až moc často. "What do I do? What do I do?" opakovala si s pohledem upřeným na monitor.

"Můžeš toho nechat? Vypadáš jak magor, zajdi si k psychiatrovi!" zakřičela na ni ségra, která zuřivě mlátila do klávesnice a u toho nezvučně pusou naznačovala "Chcípni", protože hrála 4story.

Ururu si znovu povzdychla a prohodila, že Magor byl básník, českej. A znovu si zopakovala: "What do I do?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Drapi Drapi | Web | 19. listopadu 2011 v 22:44 | Reagovat

Tohle mě celkem pobavilo xD

2 Sanji Sanji | 24. listopadu 2011 v 19:07 | Reagovat

Dost dobry :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama