Únor 2012

Všechno zlé je pro něco dobré

26. února 2012 v 17:15 | Sanji
Na přechodu pro chodce... Ale takhle přece povídka nezačíná! Ale opravdu to začalo na přechodu...
Dívám se doprava, doleva. Nikde není vidět žádné auto, tak jdu. Najednou, se alespoň stovkou přiřítí Ferrari. Tak tak stačím uskočit. Z auta vystoupila mladá, krásná a vyděšená žena a ptá se mě, jestli jsem v pořádku. Hned vytahuji z kapsy Nintendo 3DS a prohlížím si ho. Naštěstí mu nic není. Stoupni si a ptám se té ženy, kam má namířeno a jestli by se mnou nešla na oběd. Říká, že zrovna jela na jídlo a tak jdeme spolu do nejbližší restaurace. Jako gentleman nechám jít dámu první samozřejmě, pomáhám jí s kabátem a sedáme si k volnému stolu. Přichází číšník s otázkou co si budeme přát na jídlo. Ona si vybrala něco zeleninového s čímsi a já hovězí steak na anglické slanině. Pod záminkou, že musím na wc, dostihnu číšníka a ještě objednám šampaňské s jahodami, jako překvapení. Mezitím mi ona podává ruku a nabízí mi, abychom si tykali. Veronika - Tomáš. Tak, a známe se. Přišel číšník nejdřív se šampaňským a potom s jídlem. Veronika trochu překvapeně popíjí a dívá se na mě. Po snědení výborného oběda se vydáváme k jejímu autu. Rozloučili jsme se a ona mě lehce políbila na rty. Nasedla do auta a ještě mi podává své číslo na kousku papíru. Uvidíme se. Po půl roce chození se z toho vyvinula svatba. Hráli na ní Versailles a má žena si zatančila s Hizakim a já si s nimi zahrál na kytaru. Musím se přiznat, že má žárlivost byla nemalá. Veronika potom prohlásila, že jsem ten nejúžasnější muž na světě, jakého si kdy mohla přát. Zčervenaly mi tváře při vzpomínce, jak jsem předchozí den mazal porno v historii prohlížeče. Když jsme pak byli spolu, sami v hotelovém pokoji, pošeptal jsem jí do ouška, že se je pro mě stejně tak úžasná, jako já pro ni a že ji hrozně moc miluji. Dala mi lehký polibek na rty, přesně jako při našem prvním loučení. Opětoval jsem ho a začali jsme se milovat.

Od veci

26. února 2012 v 13:43 | Mar-cell
OD VECI

Kde bolo, tam bolo, za siedmimi horami, za siedmimi dolinami,, za siedmimi potokmi,, za
siedmimi púšťami a za dvoma krčmami rástla púpava. Krásna mladá púpava (mieri: 90-60-
90). No dobre , nech nežeriem, tak v páse mala 63. No a túto púpava zbadala dážďovka, ktorá
túto mierumilovnú púpavu...(nechám vás chvíľu v napätí)...zjedla. Áno zjedla, len tak bez
opýtania. Po výdatných raňajkách si nachvíľu zdriemla. A to robiť nemala. Našu oddychujúcu
dážďovku si všimnul úchylný vrabec. Nenápadne sa k nej dostal odzadu a chytil ju za jej
trojky prsia. Dážďovka sa v momente prebudila a začala utekať. Vrabec sa len pousmeje
a začne ju naháňať. No takto zaujatý vo svojej činnosti si nevšimne poletujúceho orla. No
vlastne si všimne ale až keď je neskoro. A tak si orol z vrabca jedlo spravil. Dážďovka si len
vyberie peňaženku a zaplatí orlovi za ochranu peknú čiastku peňazí, a celá šťastná že žije
odíde preč. A orol šťastný že si zarobil odlietol. Nie, nie, neodlietol, vlastne nestihol. Dostal
guľku medzi oči. No ako prológ by to aj stačilo, nie? Teraz potrebujeme hlavného hrdinu.


Valhalla - Část dvanáctá - Podsvětí I.

25. února 2012 v 16:53 | Sanji





"Miláčku, jsi to ty? Hej! Sakra, kdo jste?!"
Objevil se záblesk, ozvala se rána a já dopadl na všechny čtyři. Když jsem vzhlédl, stála nade mnou. Byla tak krásná... Ale jen jedna polovina těla. Ta druhá byla kostnatá, pokrytá hnijícím masem a kůží. Vypadalo to, jako by měla dvě tváře. I když jedna její polovina vypadala dost odpudivě, ta druhá byla tak krásná, že to ani v nejmenším nevadilo.
"Jmenuji se Grin. Tohle je Magus a Kyrsthea. Poslal nás sem Megortheus."
"Ach ano, vím, o co jde. Pojďte se mnou."
Má krásný hlas. Ne nepodobný tomu staříkovu. Zavedla nás do své komnaty. Obrovská, kruhovitá místnost, prosvětlená tlumeným světlem pochodní a uprostřed oltář s velkou mísou plnou jakési tmavé tekutiny.
"Posaďte se, prosím."
Ukázala na podlahu před sebou a objevily se na ní tři křesla vytvořená z kozlích kostí.
"Ach, Aiyo."
Pták se vznesl do vzduchu a posadil se Hel na nataženou ruku.
"Jak se má můj drahý? Je v pořádku? Co dělá, pověz."
Vrána zaskřehotala a něžně šťouchla ženu zobákem do ucha. Ta zavřela oči a usmála se. Na chvíli vypadala jaksi roztomile, ten dojem ovšem zmizel hned, jak otevřela oči.
"Takže chcete vědět něco o těch démonech. Megortheus mě poprosil, abych o tom něco zjistila. A taky že ano. Ti démoni, jak jim říkal, nejsou stvoření z tohoto světa. Pochází z jiné dimenze a jsou velmi nebezpeční a ti obdaření magickými schopnostmi velmi mocní."
"Jaký druh magie používají?"
Kyrsthea se obdivně dívala na Hel a měl jsem pocit, že se podívala na svoje prsa, jakoby porovnávala svoji a její velikost. Bohyně podsvětí má opravdu velké, krásné poprsí. Díky tomu jsem si všiml medailonu na krku čarodějky ve tvaru pavouka a na hlavě měl malý diamant. Stejný měla na krku také Arannea. Nevím proč, ale něco mi na tom nesedělo.
"Nejsou to úplně démoni, říkají si Ignis, už podle jména jde poznat, že jsou to stvoření ohně. S démony však mají kromě tohoto málo společného. Jejich magie ovšem není přírodní, jako tvoje. Ignis mají v těle energii, která jde uvolnit pouze různými magickými předměty. A ne všichni ji dokáží ovládat. Tento druh magie je velmi nebezpečný, protože z uživatele vysává energii mnohem pomaleji a i přesto je silný."
"Dají se zabít obyčejnou zbraní, nebo jen magií?"
Už jsem se nemohl dočkat, až někoho pořádně rozsekám.
"Působí na ně jen zbraně, jak magické, tak obyčejné a vnitřní síla. Magie jako taková, na ně nemá žádný vliv. Je ovšem velmi důležité ujistit se, že jsou opravdu mrtví. Vydrží toto opravdu hodně."

Tma jako v pr**li

12. února 2012 v 11:54 | Ururu |  Úvahy
Tma jako v pytli - taková tma je v našem světě. Ve světě českém. Klasicky budu psát o společnosti, protože si pořád myslím, že je na tom bledě.
Vezměme si dneska globalizaci zemí v Evropě. Co taková eurozóna? No, když nám vezmou korunu, nevezmou nám část naší kultury? Hrdě jsme českou korunu získali, když se rozpadlo Československo , a teď se jí vzdáme, protože v Evropě jsou si všichni rovni, všichni budou stejní, budou za stejné věci platit stejnou cenu, budou mít všichni dluh, nikdo nebude mít kulturu. Jenom někteří budou mít moře a někteří ne, ale by snad dalo taky zařídit… Proč nezatopit třeba Rusko, vždyť už je dost velké? Taky chceme moře! A jsme v Evropě, takže chceme stejné podmínky! Nebo ne? Nemuseli bychom pak jezdit do cizích zemí na dovolenou, protože by byly stejné, jako ta naše. Tím by třeba klesly výdělky z turismu. Hlavně, že na tom budeme stejně a nikdo si nebude moct stěžovat.

Babička v důchodu nemá co na práci, tak se celý den dívá na televizi, a protože ji nebaví americké detektivky, dívá se na přenos z poslanecké sněmovny a různě na výroky našich politiků. Budou to tak tři dny, co prohlásila, že za komunismu to bylo snad i jednoduší, i když ne ve všem, určitě to bylo trochu jednoduší. Já komunismus nezažila, takže to nemůžu posoudit. Můžu jen říct, že to, co je teď se mi nelíbí. Ne, fuj.
Proč s tím ale nikdo nic nedělá? Každý tvrdí, že něco dělá, ale nic se neděje. Nebo to jen nevidím? Pořád někdo jezdí do Bruselu. A jak nám to pomůže? Máme se někam cpát a dělat větší nepořádek, když jsme si ještě neuklidili ten, co tu už byl?

VOLTE! Ale koho a proč, když jsou všichni stejní? Předsudky nás snad už pohltili, nemůžeme jim věřit, když už to tolikrát nevyšlo. A co vlastně chceme, aby se změnilo? Ví to někdo? Něco je špatně, ale co je vlastně špatně, to snad nikdo neví. Ale všichni ví, kdo za to může.
Že by se objevil někdo, kdo nám ukáže cestu? Asi nezbývá než doufat,

….nebo se stát hrdinou.


Ještě by to šlo svést na boží vůli, kdybyste chtěli odpověď snadno a rychle. To by se pak mohlo nechat plynout a čekat. Čekat. Čekat. Čekat… a nedělat nic.

Kdo zhasnul ty světla naděje? Je tady tma jako v pytli, i když všichni jsme spíš v prdeli.


Víra pro Elis

5. února 2012 v 17:39 | Ururu
Zhýralá a snivá
Zívá
Je opomněná meluzína
Když zpívá
Mívá očka uzavřená
Rozohněná
Bývá v davu
Bývá čilá
Chystá vřavu
Neumírá
Sama často zapomíná
Na slabosti
Z ran
Co vrací
Opovržlivě se dívá
Milují ji umělci
Co na kusy ji trhají
Rci že jí jediné
Se vzdávají

10 slov od Lampičky

5. února 2012 v 10:50 | Ururu
Kočka, obojek, bič, židle, lano, postel, tričko, kniha, sprcha, televize

Přijít z práce, hodit tašku na židli, nakrmit kočku, najít obojek, vyvenčit psa, po návratu týrat sprchu svým zpěvem, najít si čisté tričko, prásknout sebou do postele, pustit televizi. Tak to typicky probíhá, když mám průměrně dobrý a průměrně špatný den. Když mám den dobrý, dostanu se domů kolem jedné ráno a nejsem sám. Kočka to přežije, pes už si to nějak vyřeší a já to pak uklidím. Špatný den mám na konci měsíce pře výplatou, nebo když se podívám na svou vkladní knížku. To bych na svou bývalou manželku vzal bič, protože knížka je téměř prázdná díky alimentům. To mi nezbude nic jiného, než najít lano, udělat smičku, uvázat kolem trámu, postavit pod smyčku židli, prostrčit hlavu, podkopnout stoličku a žít v ráji.


Pralinky

4. února 2012 v 22:26 | Ururu
"Tak o kolik mě okradete dneska?" položí stejnou otázku jako už tolikrát veselé postarší paní v trafice, u které si kupuje cigarety. Kouří. To ano, ale strach z rakoviny nemá. Vždyť dědeček taky kouřil a dožil se… on vlastně dědeček ještě žije. A je to velice vitální stařík! Takže strach z rakoviny plic nemá, ne.
Je to vlastně velice sympatický a spořádaný mladý muž. Je možné, že by to do něj lidé neřekli, jelikož jeho velkým koníčkem je hraní v rock-metalové kapele, kde se všude kolem potulují nemytá, dlouhovlasá a opilá individua. A o to víc je zajímavé, že on je takový milý, vzdělaný, mytý a ještě ke všemu abstinent. Jediná chybka je to kouření. Ale toho on se nevzdá. To ne.
Je docela zima. Docela dost velká zima je, to ano. Přitáhne si kabát blíž k tělu, jak to jen jde a promne si ruce. Paní v trafice pomalu ťuká do kasy jeho cigarety. Cink! Sedmdesát dva korun to bude. Zima, hrozná. Rozepne knoflíky na kabátě a z náprsní kapsy pečlivě vyžehlená košile vytáhne peněženku. Hrozná zima. Otřese se. Vyndá stovku. Je to nejmenší z bankovek, které má v peněžence. Dvacet osm korun na zpět a příště nebuď drzý, holomku, mohla bych ti být matkou! Nashle.