Březen 2012

Moje, neukrást! - Já

20. března 2012 v 22:08 | Ururu
Téma týdne "Moje země"




Fenka

15. března 2012 v 17:08 | Ururu

Chvíli střídá

chvíli pláče

koho vídá

za tím skáče

jako správná fenka

pro pocit ojede

každého teriérka

a pak s ním vyjebe…


Inspirováno takovou sdílnou slečnou a Krchovským.

Lyžák aneb rozhovor s rodičem o ničem

14. března 2012 v 19:00 | Ururu

- "A co pokoj na lyžáku?"

- "Cítím se jak žába v láku."

- "A jaképak je panoráma?"

- "Krásné, jako pěstí rána."

- "Jak ti jezdí nové lyže?"

- "To jsou lepší ostny růže."

- "Takže se máš fajn?"

- "To až zavraždí mě Kain."

- "Nebuď cynik, Abele!"

- "A tebe to nesere?"



Ať už do telefonu řeknu stížnost nebo sebevětší blbost, rodič mě neposlouchá… Ale jinak byl lyžák fajnový x)


Lidé a jména

7. března 2012 v 20:55 | Krysťa |  Úvahy

Už vám někdy v hlavě vyvstala otázka, kdo vlastně jste? A dokázali jste na ni odpovědět? Jak se z vás stala tahle zvláštní a jedinečná existence? Co mělo hlavní podíl na budování vašeho nynějšího charakteru? Vezměte si kupříkladu takové jméno. Celkem běžná věc, řeknete si. To mne nijak zvlášť neovlivňuje… To ale není pravda. Srovnejme teď pro zajímavost tyto dvě jména. Anna a Gertrůda…


Vsadím se, že si pod každým jménem představíte zcela odlišnou osobnost a že máte celkem konkrétní představu o tom, jak vypadá Anna a jaký je Gertrůdin tón hlasu. Přitom ve skutečnosti jsou to jen dvě jména visící ve vzduchu, ke kterým jsme zatím žádnou osobnost nepřiřadili. Takže určitá dynamika, znění a vůbec dojem, který jméno zanechalo, zajisté ovlivňuje to, jak na vás lidé nahlíží a také to, jak nahlížíte sami na sebe. Ovlivňuje vaši osobnost, charakter, atd...


Jméno je vaše jakási vizitka, kterou si (až na výjimky) sebou nesete celý svůj život. Vizitka, o které vy sami vlastně ani nerozhodujete. Tento počin připadá na vaše rodiče v momentě vašeho narození. A to je jen jedna z mnoha věcí, která více či méně rozhoduje o tom, jakým způsobem bude probíhat váš život a kterým směrem se ubere. Samozřejmě tou hlavní věcí jste vy sami, vaše duše, to je potřeba si pamatovat. Usmívající se

Beznaděj

6. března 2012 v 10:14 | Hikki |  Úvahy
Tak je to tady zase, celý den nemám co dělat a koukám jenom tak do blba a přemýšlím. Připadám si totálně beznadějně. Jaké je maximální utrpení lidské duše? Když si to tak vezmu, vždycky jsou na světě a nakonec i okolo mě určitě miliony lidí co trpí víc než já, to ale bohužel nijak tu moji beznaděj nezmenšuje. Můj život za Ner'Zhula a ten zbytek taky. Určitě jste se tak někdy cítili taky, jako odpad světa, bez kamarádů, bez někoho kdo by vás miloval, bez budoucnosti a bez ochrany (žádné dvojsmysly, žádné dvojsmysly!).

In the mirror

4. března 2012 v 19:13 | Ururu

Článek na téma týdne





"Děti v Africe jsou na tom hůř, tak si nestěžuj." To je pravda, nemám se špatně. Ale i u nás na tom nejsou lidé nejlépe. Když se dívám do zrcadla, říkám si, že s tím jednou něco udělám. Jednou určitě… Teď ještě nemám jak. Ale jednou možná…

Určitě.


Jo, jednou to tu celé změním. Z téhle země by mělo být lepší místo. Jednou…

...Já...


...Alespoň tady.

Motýl

4. března 2012 v 10:54 | Hikki


Další ráno jako každé jiné. Vzbudil jsem se těsně po sedmé, a abych znovu neusnul, jak se mi to běžně stává, vypadl jsem co nejbolestivěji z postele a zlomil jsem si nos. Připadal jsem si super. Pozdravil jsem kolem prolétajícího slona a s krví pod nosem a úsměvem na tváři se začal oblékat do běžné uniformy amerického letectva. Ze stolu jsem vzal ranní noviny psané Braillovým písmem a seběhl do kuchyně. Radostně jsem vykřikl, když jsem viděl sedět za stolem Baracka Obamu jak mi zrovna nalévá kávu a chystá cornflakes.

V zrcadle

3. března 2012 v 18:32 | Ururu

Článek na téma týdne




Zrcadlo odráží, jak vypadáme. Kdybychom neměli zrcadla, kdybychom náš odraz neviděli ve vodě, ve skle, nikde, jací bychom byli? Byli bychom si někteří tak jistí sami sebou a jiní tak ztrápení svým vzhledem? Kdybychom se nemohli soudit sami a museli se spolehnout na soud jiných, jací bychom byli?

Dneska je pro každého samozřejmé, že než jde do společnosti, upraví se a před zrcadlem nějaký ten čas stráví, pokud to není někdo, komu absolutně nezáleží na tom, co si o něm ostatní myslí, nebo někdo, kdo u něj stráví půl dne, aby mohl jít na deset minut do Billy pro rohlíky. Ale většině lidí záleží na tom, co si o nich ostatní myslí. A ostatní podle vzhledu soudí.