Říjen 2012

Krásné!

27. října 2012 v 20:14 | Ururu

Mělo to být povídka, ale zvrtla se na téma týdne, protože jsem musela předčasně ukončit její vývin.

"Krásné! Vskutku krásné!" Prohlásila matka, když si prohlížela poslední pokoj našeho nového apartmánu v Německu. Její názor jsem sdílel a jako obvykle jsem se za ní plížil, jako věrný ocásek ještěrky. Za dva měsíce mi bude jeden a dvacet let a stále žiji a cestuji se svou příšernou matkou. Proč to dělám, když si myslím, že je příšerná? Důvod? Chcete znát důvod? Je prostý. Ona má peníze. Já sice nějaké peníze do začátku také získám, pokud se odstěhuji, ale bude to jen do začátku a opravdu nechci začít utrácet ze svého dříve, než to bude nutné. Navíc ona stále cestuje a to je přesně to, co je mi k největšímu užitku. Miluji cestování!

Porta Coeli

25. října 2012 v 11:17 | Mo

Ze školy vycházíme něco po deváté. Venku prší už od včerejšího večera. Náš malý, soukromý, a taky trošku brblající dav začíná mávat s deštníky všech možných i nemožných velikostí a tvarů a pomalu se dává do pohybu směrem k Předklášteří. Jdeme navštívit cisterciácký klášter Porta Coeli a neomylně jsme si k tomu vybrali nejspíš jediný deštivý den z celého podzimu.

O cibuli

24. října 2012 v 22:04 | Ururu

"…cibuli na takovéhle kostičky. My se s tím párat nemusíme, máme tu od našeho sponzora tento skvělý automatický kráječ na cibuli…"

"Jo, to už jsem slyšela. Chci vědět co dál, ať si to můžu zapsat!" Rozčilovala se, když kuchař v pořadu vychvaloval geniální kráječ na cibuli. Dívá se na to, aby se dozvěděla o nějakém dalším výrobku, který je absolutně zbytečný, ale prostě ho musí mít, protože to řekl ten kuchař? Ne. Chce ten recept. Proč ho chce? Protože ho potřebuje. A potřebuje ho nutně.

Pro odlišnost

23. října 2012 v 14:46 | Ururu


* * *
Padajíce z kraje nebe
dolů do tmy
zima zebe
kam to spadne?
žádná záře
už ji chytli
pak pro odlišnost
života i snáře
chytli
a
zavřeli ji do žaláře

* * *

Nevidělas ho

20. října 2012 v 23:05 | Ururu

Drabble namísto rozepsané O cibuli, která bude snad trochu veselejší. Usmívající se

To je moje země!

14. října 2012 v 20:35 | Ururu

Bojovali byste pro tuto zemi? Řekli byste si To je moje země? Padli byste pro ni?

Tuhle otázku nám položil bývalý chemikář a donutila mě, abych se nad tím zamyslela.


Sama nevím, jestli bych za tuto zemi bojovala, či ne. Jsem poměrně literární a divadelní, takže bych bojovala za všechny autory, za kulturu, za divadla, za budovy s krásnými okny (v tomto století až od druhého patra nahoru), za příběhy, za životy, za hrdiny a za zachování tradic a jazyka a všeho, co vlastně tvoří stát státem.


Zeptala jsem se sestry, jestli by bojovala. Okamžitě řekla, že ne.

Všude se valí, jak je to tu mizerné, jak je špatná politika, je krize, nezaměstnanost, korupce… Jo je. Ale musí být? Stát jsou lidé. Lidé jsme my. Kolik lidí šlo k volbám? Moc ne. Kdo kritizuje? Všichni.

A taky mám pocit, že kdybych bojovala, bojovala bych sama. Ale stejně je to moje země a mám pocit, že bych měla něco dokázat, změnit, podniknout, napravit… Prostě něco udělat. Ale sama?